16 C 326/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 200 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], [číslo] uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 6. 6. 2019. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 800 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 16 200 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 403,33 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 922,53 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení a úrok ve výši 18,87 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 10 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje dnem 6. 6. 2019. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 800 Kč. Pohledávka za žalovaným následně byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum], [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 000 Kč v projednávané věci činí 80% z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 69,52% z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 8,62% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 69,52% ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 dst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, žalovaný jí dosud uhradil částku 1 800 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 8 200 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 22. 2. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 25. 2. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 26. 2. 2021 měl žalovaný plnit a od 1. 3. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.