16 C 421/2021-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 9 000 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení částky 9 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 920,25 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně z částky 9 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. 5. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaná se zavázala předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 10 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v 60 týdenních splátkách po 316 Kč. Žalovaná uhradila dosud předchůdkyni žalobkyně částku 1 000 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradila ničeho. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z. 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce [číslo] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 1 789 Kč, poplatku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 920 Kč a poplatku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 208 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 8 917 Kč v projednávané věci činí 89,17% z poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 77,49%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 9,53% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 77,49% ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o zápůjčce [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 10 000 Kč, žalovaná dosud uhradila na svůj dluh částku 1 000 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 9 000 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byla platně postoupena předmětná pohledávka vůči žalované v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalované dne 14. 2. 2020 výzvu k úhradě dluhu, dne 19. 2. 2020 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 20. 2. 2020 měla žalovaná plnit a od 21. 2. 2020 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované (přičemž úspěch žalované byl nepatrný) ve výši 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.