16 C 428/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 678,33 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 24. 2. 2020 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] credit s.r.o., [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 3 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 3 500 Kč s poplatkem ve výši 1 595 Kč se splatností do 25. 3. 2020, přičemž žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která požaduje po žalované zaplacení částky 3 500 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 3 500 Kč od 13. 4. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 355,75 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 968,37 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částku 178,33 Kč. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 4. Na základě úvěrové smlouvy [číslo] byla žalované poskytnuta částka 3 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 3 500 Kč s poplatkem ve výši 1 595 Kč se splatností do 25. 3. 2020, přičemž žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne [datum] a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 3 500 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaná žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Částka 3 500 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované dne 4. 5. 2021 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalované byla dne 7. 5. 2021 podle § 573 o.z., dne 10. 5. 2021 měla žalovaná plnit a ode dne 11. 5. 2021 je žalovaná v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.