16 C 475/2021-55 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 7 305 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Na základě uvedené smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 6 000 Kč na účet za poplatek 198 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Účastníci řízení dále mezi sebou sjednali poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání, a dále smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť za trvání smlouvy uhradila žalobkyni pouze částku 895 Kč a proto žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 7 305 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 26,41 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 7 305 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: 4. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč za poplatek 198 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Účastníci řízení dále mezi sebou ujednali poplatek za Bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, možnost žalobkyně účtovat účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním, přičemž ke dni uzavření úvěrové smlouvy je výše nákladů vypočtena na minimálně 100 Kč za měsíc vymáhání, a smluvní pokutu ve výši 3% z nezaplacené jistiny úvěru, maximálně však 0,1% denně z dlužné částky. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaná dosud žalobkyni na svůj dluh neuhradila ničeho. Z ničeho nevyplynulo, že žalobkyně před poskytnutím částky 6 000 Kč nepřezkoumala schopnost žalované splatit poskytnuté finanční prostředky. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne [datum] a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku 895 Kč, rozdíl ve výši 5 105 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované předžalobní upomínku dne 14. 5. 2021, doručena žalované byla dne 19. 5. 2021 podle § 573 o.z., dne 20. 5. 2021 měla žalovaná plnit a ode dne 21. 5. 2021 je žalovaná v prodlení. 9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 592 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (2 343,70 Kč, tj. 30,12%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (5 438,46 Kč, tj. 69,88%) při výsledku 39,76% z částky 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 5 663 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V projednávané věci žalobkyně podala tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b a.t., neboť žalobkyně podává obdobné žaloby opakovaně, na ustáleném formulářovém vzoru, ve kterém uvádí obdobná skutková tvrzení lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, o uzavřené smlouvě a výši dlužných částek, přičemž tarifní hodnota v projednávané věci nepřevyšuje částku 50 000 Kč.