23 C 202/2022-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 4 829,26 Kč s příslušenstvím z titulu nehrazené žalobkyní žalovanému poskytnuté podmíněné slevy a služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Na základě dohody účastníků ze dne [datum] se žalobkyně zavázala po dobu 24 měsíců poskytovat žalovanému základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný se za ně zavázal řádně a ve lhůtě uvedené ve vyúčtování žalobkyně platit sjednanou cenu. Za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky [právnická osoba] [právnická osoba], Obchodní podmínky [anonymizováno] služby [anonymizováno] a Obchodních podmínky Platebních služeb [anonymizováno], (dále jen„ obchodní podmínky“) a Ceník služeb. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran, ve smlouvě a obchodních podmínkách konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a [anonymizováno], a to za cenu určenou Ceníkem služeb či samotným poskytovatelem těchto služeb, jejíž výše včetně lhůty k úhradě měla být uvedena ve vyúčtování žalobkyně. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení Xiaomi Redmi 9AT, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby věc žalovanému patřila, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu 2 999 Kč, kdy ve zbývající výši 2 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednanou cenu žalobkyní poskytnutých plnění, a to buď po dobu delší než 90 dní či nesplněním úhrady ani v dodatečné lhůtě, byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně. Vyúčtováním [číslo] byl žalovaný, vyjma dalšího, vyzván k úhradě služeb třetích stran ([anonymizováno] a zprostředkovaný poplatek [anonymizováno]) v souhrnné výši 2 829,26 Kč do 4. 12. 2020. Žalovaný však svoji povinnost hradit řádně a včas žalobkyní poskytnuté služby třetích stran nesplnil, žalobkyní vyúčtovanou částku neuhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování této částky, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětná částka žalobkyni dosud nebyla uhrazena. Z uvedeného důvodu žalobkyně dohodu s žalovaným s účinností ke dni 20. 3. 2021 ukončila a žalovaného prostřednictvím vyúčtování [číslo] vyzvala k úhradě částky ve výši poskytnuté slevy, konkrétně částky 2 000 Kč, a to do 18. 5. 2021. Opětovně byl žalovaný vyzván k úhradě souhrnu výše uvedených dlužných částek prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 22. 2. 2022. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 548 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1011 o. z. platí, že vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ tzv. dealerské smlouvy, resp. smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně podmíněné slevy z kupní ceny koncového zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 odst. 1 o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované„ dealerské smlouvy“ o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran, jakož i odevzdat žalovanému koncové zařízení a umožnit mu převedení vlastnictví k tomuto zařízení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za jí poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu, jakož i koncové zařízení převzít a zaplatit za něj sjednanou kupní cenu. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost aplikace rozvazovací podmínky, jejímž důsledkem byla povinnost žalovaného na základě vyúčtování žalobkyně uhradit kupní cenu koncového zařízení ve výši nezahrnující podmíněnou slevu, v konkrétním případě ve výši 2 000 Kč. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnos