23 C 355/2022-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení kupní ceny za koncová zařízení. 2. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Žalobkyně a žalovaná se dne 15. 4. 2021 písemně dohodly, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly, mimo jiné, označeny rovněž Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“), že žalobkyně odevzdá žalované zařízení Samsung Galaxy A12, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení 1“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení 1 žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni cenu 4 001 Kč, kdy ve výši 3 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednanou cenu žalobkyní poskytnutých plnění, a to buď po dobu delší než 90 dní či nesplněním úhrady ani v dodatečné lhůtě, byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně. Stran tohoto ukončení bylo ujednáno, že musí být učiněné výhradě písemnou formou a v listinné podobě doručeno na adresu žalovaného, popř. v elektronické podobě doručeno do tzv. schránky [anonymizováno]. 4. Totožné ujednání účastníků avšak ze dne 13. 4. 2021 ve vztahu k zařízení Samsung Galaxy A12, IMEI [číslo], (dále jen„ koncové zařízení 2“), se vzdor tvrzení žalobkyně, soudu zjistit nepodařilo. Soudem nebylo rovněž zjištěno ani, zda žalobkyně žalovanému skutečně odevzdala obě koncová zařízení a umožnila, aby mu koncová zařízení patřila a zda si žalovaný tato koncová zařízení převzal. V neposlední řadě pak nebylo soudem zjištěno, zda, popř. jakým způsobem a zda tak bylo učiněno souladu s dohodou účastníků, byl žalovaný vyrozuměn o ukončení žalobkyní tvrzených smluv, resp. zda toto ukončení žalovanému v písemné formě došlo. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého platí, že k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo. Podle § 1011 o. z. platí, že vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím. Podle § 1725 o. z. platí, že smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1998 odst. 1 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak platí, že neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 6. Na základě výše uvedeného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavírá, že účastníci mezi sebou sice uzavřeli kupní smlouvu v písemné formě (§ 2079 odst. 1 o. z.), kdy předmětem koupě sice bylo koncové zařízení 1, avšak v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v postavení prodávajícího splnila svoji z této smlouvy vyplývající povinnosti spočívající v odevzdání tohoto koncového zařízení 1 a umožnění nabytí vlastnického práva k tomuto zařízení žalovanému, a proto nemohl soud učinit závěr o vzniku povinnosti žalovaného uhradit žalobkyní za koncové zařízení 1 sjednanou kupní cenu (§ 2079 odst. 2 o. z.). 7. V případě žalobkyní tvrzeného uzavření písemné kupní smlouvy, kdy předmětem koupě mělo být koncové zařízení 2, nebyly soudu žalobkyní předloženy žádné důkazy, ze kterých by mohl být tento závěr učiněn. Jinými slovy řečeno, žalobkyní k tomuto předložené listinné důkazy neumožnily soudu učinit závěr o existenci vůle účastníků uzavřít ve vztahu k tomuto zařízení kupní smlouvu, tím spíše kupní smlouvu žalobkyní tvrzeného obsahu (§ 1725 o. z.). 8. Pro úplnost soud dodává, že v řízení nebyla prokázána ani ta skutečnost, že by výpověď předmětných kupních smluv, kdy možnost jejího využití ze strany žalobkyně byla (alespoň co do vztahu ke koncovému zařízení 1) za specifikovaných podmínek účastníky sjednána, žalovanému skutečně došla (§ 570 odst. 1 o. z.), neboť z tvrzení žalobkyně není zřejmé, který z účastníky ujednaných způsobů doručení této písemné výpovědi byl žalobkyní zvolen a zda tento způsob vedl k zamýšlenému účinku. 9. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními specifikovanými výše se žalovanou uzavřela žalobou předpokládanou kupní smlouvu ve vztahu ke koncovému zařízení 2, jakož i zda žalovanému skutečně vznikla povinnost k úhradě žalobou nárokovaných kupních cen, a to ačkoliv k tomu byla s ohledem na svá tvrzení ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. povinna. Následkem nesplnění takové povinnost je zásadně stav objektivní nejistoty ohledně žalobkyní tvrzených skutečností, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. Za této situace tak soud žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.