33 C 161/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 9 633 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] poskytla žalovanému úvěr v částce 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč do 27. 7. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek ve stanovené lhůtě neuhradil a žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč rovněž nárok na smluvní pokutu 0,1% denně z částky 6 000 Kč od 28. 7. 2021 do 21. 3. 2022 v celkové výši 1 422 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, přestože byl k jednání řádně předvolán, nepožádal o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků. Soud proto vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný dne [datum] prostřednictvím webových stránek podal žádost o poskytnutí úvěru. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 6 000 Kč na dobu 28 dnů a žalovaný se zavázal kromě jistiny 6 000 Kč zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 211 Kč. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. 4. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). 5. V dané věci dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Poplatek ve výši 2 211 Kč v projednávané věci činí 36,85% z poskytnuté jistiny ve výši 4 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 442,20%. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,62% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 442,20% ročně přesahuje obvyklý úrok padesáti osmi násobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., přičemž na tom, že se v tomto případě jedná o nepřiměřeně vysoký poplatek, nemění nic ani skutečnost, že v projednávané věci se jedná o krátkodobý mikroúvěr s pevně stanoveným poplatkem za poskytnutí úvěru. 6. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku tak představovalo plnění žalobkyně ve prospěch žalovaného plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovanému tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 6 000 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný dosud ničeho neuhradil, a proto soud přiznal žalobkyni právo na vrácení jistiny ve výši 6 000 Kč. 7. Ohledně prodlení žalovaného dospěl soud k závěru, že žalovaný nebyl povinen plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě do 27. 7. 2021. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení aplikoval soud ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 28. 2. 2022, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalovaného. Jelikož žalobkyně neprokázala odeslání předžalobní výzvy, soud v daném případě považuje za výzvu k plnění až doručení žaloby dne 10. 6. 2022, tedy 11. 6. 2022 měl žalovaný plnit a od 12. 6. 2022 má žalobkyně právo i na úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. Soud proto zamítl nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky 6 000 Kč od 28. 7. 2021 do 11. 6. 2022. 8. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v částce 3 633 Kč soud neshledal žalobu důvodnou, a proto v tomto rozsahu žalobu zamítl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 365 Kč, přičemž tato částka představuje 24,58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 62,29 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 37,71 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 633 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.