42 C 214/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 22 928 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, dne [datum] byl k výše uvedené smlouvě o úvěru sjednán dodatek, kterým byla navýšena jistina úvěru na částku 16 000 Kč, takto navýšený úvěr měl být splacen nejpozději dne 31.8.2020, kapitalizovaný úrok k datu 31.8.2020 činil 0 Kč. K uzavření dodatku úvěrové smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku. Úvěr byl v částce 12 000 Kč vyplacen žalovanému hotově v den podpisu Smlouvy a v částce 4 000 Kč byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného. Přestože byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 16 000 Kč – dlužná jistina úvěru - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek, 50 Kč / 1 upomínka - 256 Kč – náhradu za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky - 6 944 Kč – dlužná smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 1 565,92 Kč, a to za období od 1.9.2020 do 8.11.2021 z dlužné jistiny úvěru (tj. 16 000 Kč), dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 16 000 Kč) za období od 11.12.2021 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou„ Smlouva o úvěru [číslo]“ ze dne [datum], smlouva ve svém závěru obsahuje podpis žalovaného, neobsahuje podpis předchůdkyně žalobkyně (dále také jen„ Smlouva“). Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč se splatností do 30 dnů, sjednaný úrok za období do splatnosti úvěru činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí rovněž 0 %. Ze Smlouvy je možné prodlužovat dobu splatnosti úvěru vždy o 30 dnů. V rámci smluvního ujednání nazvaného„ Uzavření Smlouvy a podmínky čerpání“ je uvedeno, že klient nejprve svým podpisem potvrdí přijetí textu návrhu předkládané smlouvy, následně má poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřit splnění podmínek pro poskytnutí spotřebitelského úvěru na straně klienta a teprve poté by mělo dojít k finálnímu souhlasu poskytovatele spotřebitelského úvěru s uzavřením úvěrové smlouvy a poskytnutím spotřebitelského úvěru klientovi. Souhlas s uzavřením smlouvy měl být poskytovatelem spotřebitelského úvěru vyjádřen odesláním SMS zprávy na registrovaný telefon klienta, odesláním peněžních prostředků na registrovaný účet klienta, odesláním úvěrové smlouvy na registrovaný email klienta nebo vyplacením hotovosti klientovi. V projednávaném případě měl být spotřebitelský úvěr dle skutkových tvrzení žalobkyně vyplacen v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Podpis žalovaného uvedený v závěru Smlouvy je dle soudu souhlasem žalovaného s návrhem Smlouvy, nikoliv podpisem potvrzujícím převzetí finanční částky 12 000 Kč Smlouva je koncipována tak, že potvrzení o převzetí peněžních prostředků je předsunuto před prostor pro podpis celé Smlouvy a tak žalovaný neměl jinou možnost, nežli svým podpisem stvrdit jak přijetí návrhu Smlouvy tak i přijetí hotovosti, ačkoliv v době přijetí návrhu Smlouvy žalovaným ještě zdaleka nebylo jisté, zda-li mu bude spotřebitelský úvěr skutečně vyplacen, tedy zda-li žalovaný splní podmínky poskytovatele spotřebitelského úvěru pro jeho vyplacení. Žalobkyně dále k důkazu předložila Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne [datum], která má být dle tvrzení žalobkyně dodatkem Smlouvy ze dne [datum], v důsledku této listiny došlo k navýšení jistiny spotřebitelského úvěru (oproti jistině spotřebitelského úvěru dle Smlouvy ze dne [datum], obě smlouvy uvádějí shodné číslo spotřebitelského úvěru) na částku 16 000 Kč, takto navýšený úvěr měl být splacen nejpozději dne 31.8.2020, sjednaný úrok za období do splatnosti úvěru činí 0 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí rovněž 0 % Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] byla uzavřen elektronicky prostředky komunikace na dálku, žalovaný prostředky komunikace na dálku akceptoval návrh tohoto dokumentu, následně poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil splnění podmínek pro čerpání spotřebitelského úvěru na straně žalovaného a poté vyjádřil souhlas s uzavření této smlouvy tím, že zaslal sjednané peněžní prostředky na registrovaný bankovní úvěr žalovaného. Částka 4 000 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] – viz doklad o verifikační platbě ve výši 1 Kč dne [datum] z účtu žalovaného na účet předchůdkyně žalobkyně a viz doklad o bezhotovostním převodu částky 4 000 Kč z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného dne [datum]. Žalobkyně k důkazu předložila rovněž všeobecné obchodní podmínky, coby nedílnou součást projednávaných smluv, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru byly žalovanému poskytnuty informace o typu úvěru a jeho poskytovateli prostřednictvím formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem. Žalobkyně dále předložila výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, do kterého zohlednila rovněž k důkazu předložené 3 výzvy k úhradě ze 1.10.2020, 14.9.2020 a 12.10.2020. Předžalobní výzva ze dne 7.4.2022 byla žalovanému zaslána prokazatelně 11.4.2022. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková sm