42 C 321/2022-31 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 16 960 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] se žalobkyní smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne 14.5.2021, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalovaný na svůj dluh uhradil ničeho. K uzavření Smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, se kterými se žalovaný seznámil. V důsledku prodlení žalovaného vznikla povinnost uhradit též: • úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. • účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč, písemné výzvy odeslány dne: 21.5.2021, 28.5.2021, 4.6.2021, 16.6.2021 a 28.6.2021 – žalobkyně požaduje v souladu s článkem 2.3 Smlouvy Smluvní pokuta byla žalobkyní vyčíslena na částku 4 360 Kč, je žalobkyní požadována v souladu s článkem 2.3 Smlouvy, a to ve výši 0,10 % denně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč za období 15.5.2021 (tj. ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do 25.7.2022 (tj. do dne vyhotovení žaloby). 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce ve znění jejího dodatku z téhož dne (dále jen„ Smlouva“) vyplývá, že dne [datum] připojili pod tuto Smlouvu podpisy dva zástupci žalobkyně, za žalovaného je zde namísto podpisu uvedeno jméno a příjmení žalovaného, datum [datum] a [příjmení] kód. Ve Smlouvě se věřitel zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] nejpozději do dvou dnů od účinnosti Smlouvy, klient se zavazuje za poskytnutí úvěru uhradit poplatek ve výši 2 600 Kč a splatit úvěr spolu s poplatkem nejpozději do 14.5.2021, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru dle Smlouvy činí 2 969 %. Ve Smlouvě je v článku 2.3 sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s platbou klienta ve výši 0,10% denně z dlužné částky, dále úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z dlužné částky a účelně vynaložené náklady spojené s prodlením klienta za jeho upomínání. Nedílnou součástí Smlouvy jsou žalobkyní předložené všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Z předžalobní upomínky datované dnem 2.6.2022, a z příslušného podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. U dalších upomínek dlužné platby (5 upomínky předcházející zaslání předžalobní výzvy) žalobkyně nedoložila doklad o jejich zaslání žalovanému. Dále soud k důkazu provedl žalobkyní předložené potvrzení o bezhotovostním převodu částky 2 x 5 000 Kč na účet [bankovní účet] dne [datum], z této listiny není zřejmé, kdo je odesílatelem a příjemcem uvedených peněžních prostředků, variabilní symbol platby je rodné číslo žalovaného. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 16.11.2022 vyplývá, že dne [datum] byla na bankovní účet č. [bankovní účet], který je účtem žalovaného, připsána částka 2 x 5 000 Kč od žalobkyně. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnuté zápůjčky, Smlouvu soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově řádně nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem [datum]), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom v