42 C 452/2021-57 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 84 782 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem, a žalovaným, jako klientem, byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč na jeho bankovní účet dne [datum]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč. Před poskytnutím úvěru došlo k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil částku 22 995 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 8 splatné dne 22.7.2020. K datu 28.9.2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 67 811,68 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění úvěru, ke kterému došlo dne 28.9.2020, uhradil žalovaný ještě ve dvou splátkách částku 6 558 Kč. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 1.11.2020, až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k dnešnímu dni dluží následující částky: a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 61 253,68 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 720,42 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 091,26 Kč) s příslušenstvím. b) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 23 529,42 Kč. c) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 58 720,42 Kč ode dne 30.9.2020 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 62,46 % ročně, od 91. dne prodlení pak v úrokové sazbě 8,25% ročně. Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Dle bodu 2.2. smlouvy je výše úroku uvedeného shora pod písm. c) limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy na částku 236 088 Kč. 2. Žalobkyně při ústním jednání před soudem uvedla, že v mezidobí nedošlo k mimosoudnímu vyřízení věci, nedošlo k úhradě dlužné částky, byť z části. Žalovaný se k žalobě vyjádřil při ústním jednání před soudem, když uvedl, že smlouvu uzavřel, úvěr čerpal, oproti jistině úvěru uhradil žalobkyni před podáním žaloby částku 29 553 Kč. Soud nevyhověl návrhu žalobkyně na vydání rozsudku pro uznání v souladu s uznávacím projevem žalovaného, neboť ve věci nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, plnění požadované v žalobě je v části v rozporu s dobrými mravy, ve věci by tedy nebylo možné schválit ani soudní smír. 3. Provedeným dokazováním soud z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil ke skutkovému stavu, že dne [datum] byl žalovaným podepsán návrh smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 60 000 Kč na dobu trvání 60 měsíců s měsíční splátkou ve výši 3 279 Kč a počtem 60 splátek. Celková částka splatná žalovaným byla sjednána ve výši 196 740 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 62,46 % ročně. Roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 83,83%. V souladu s ustanovením článku 6, odstavce 6.5. Smlouvy - smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení od následujícího dne po zesplatnění až do zaplacení uplatnila žalobkyně smluvní pokutu v souhrnné výši 23 529,42 Kč za prodlení žalovaného se splácením úvěru. Dle odstavce 6.3. Smlouvy - pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Podle odstavce 6.4. Smlouvy - se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu je třeba uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Součástí předložené smlouvy o úvěru byl Předsmluvní formulář, Hodnocení klienta, Prohlášení žalobkyně o splnění informační povinnosti úvěrujícího. Dle výpisu z databáze SOLUS zde nebyl žalovaný evidován a dle databáze Nebankovního registru klientských informací byla platební morálka žalovaného hodnocena vysoce, klient s nízkým rizikem. Žalovaný před schválením úvěru doložil žalobkyni potvrzení svého zaměstnavatele o výši příjmu, 1x výplatní pásku. Žalobkyně tak prokázala, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobkyně předložila soudu doklad o poukázání částky 60 000 Kč na účet žalovaného dne 25.11.2019, který žalovaný specifikoval v rámci Smlouvy, soud má tímto za prokázané, že k poskytnutí částky 60 000 Kč žalovanému ze strany žalobkyně došlo. Dle oznámení o schválení úvěru ze dne 26.11.2019 bylo žalovanému oznámeno poskytnutí spotřebitelského úvěru v celkové výši 60 000 Kč, viz dodejka ze dne 27.11.2019. Součástí tohoto oznámení byl též splátkový kalendář. Žalobkyně rovněž k důkazu předložila výzvu k úhradě dluhu ze dne 23.6.2020, 24.8.2020 a 22.9.2020 ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. O okamžitém zesplatnění úvěru byl žalovaný informován prostřednictvím Oznámení ze dne 28.9.2020, žalobkyně však nedoložila doklad o odeslání Oznámení žalovanému. Předžalobní výzva je z data 13.10.2021 a žalobkyně ji zaslala žalovanému dne 13.10.2021, upozorňuje jej na možnost soudního vymáhání pohledávky. Z karty klienta vyplývá počet vyměřených splátek dluhu a splacené částky, jedná se o listinu vytvořenou žalobkyní bez podpisu žalovaného, z této listiny, jakož i ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný oproti částce 60 000 Kč, kterou převzal od žalobkyně, uhradil žalobkyni do podání žaloby částku 29 553 Kč, což potvrdil i žalovaný při ústním jednání. Žalobkyně byla oprávněna úvěr žalovanému poskytnout – viz úplný výpis z registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V době uzavření Smlouvy činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu se splatností od jednoho roku do pěti let 8,42% ročně. Žalovaný nezpochybnil uzavření Smlouvy a vyplacení jistiny úvěru, zároveň potvrdil, že na Smlouvu uhradil žalobkyni částku 29 553 Kč. 4. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu vycházel soud, pokud jde o Smlouvu, z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o.z.“)„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok.“, když dospěl k závěru, že smlouva předložená žalobkyní směřovala právě k založení závazku ze smlouvy o úvěru dle o.z. Soud dále vyšel u ustanovení § 1810 a násl. o.z. – Ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1.12.2016. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Cdo 3516/2009 ze dne 26.5.2011 smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je právě úrok a jestliže strany sjednají úroky vyšší než přípustné podle zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Posuzovanou smlouvou se žalovaný, coby spotřebitel, zavazuje k placení úroku ve výši 62,46 % ročně. Nejvyšší s