7 C 184/2022-21 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu úvěrové smlouvy uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byly žalovanému poskytnuty k čerpání finanční prostředky ve výši 7 100 Kč, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 837,94 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit do 2.08.2019. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť předchůdkyni žalobkyně tuto částku nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně s ohledem na shora uvedené požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 11 937,94 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky od 3.08.2019 do zaplacení. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: Na základě úvěrové smlouvy ze dne [datum] byly žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnuty k čerpání finanční prostředky ve výši 7 100 Kč, přičemž žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru do 2.08.2019. Z potvrzení od [právnická osoba] vyplývá, že na bankovní účet uvedený ve smlouvě u žalovaného byla poukázána částka 7 100 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou poskytnuté částky, neboť předchůdkyni žalobkyně tuto částku nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky, přičemž žalovaný již poté žalobkyni na svůj dluh neuhradil ničeho. Z ničeho nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne [datum] přezkoumala schopnost žalovaného poskytnuté prostředky splatit. 5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne [datum] a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 7 100 Kč, které žalovaný žalobkyni dosud nevrátil. Částka 7 100 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému předžalobní upomínku dne 2.02.2021, doručena žalovanému při předpokladu řádného běhu věcí mohla být dne 4.02.2021 podle § 573 o.z., dne 5.02.2021 měl žalovaný plnit a ode dne 5.02.2021 je žalovaný v prodlení. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 263,01 Kč, přičemž tato částka představuje 18,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,47 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,53 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 937,94 Kč sestávající z částky 1 580 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 790 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 850 Kč ve výši 1 018,50 Kč.