10 C 10/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 3. 2. 2020 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000Kč a žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit poplatek ve výši 4 430 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 598 Kč s úrokovou sazbou ve výši 30 % ročně a částku za zpracování úvěru ve výši 2 832 Kč Celkem se zavázala vrátit částku 10 430 Kč ve 45 týdenních splátkách po 232 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, základní údaje o svých možnostech splácet úvěr. Žalovaná uhradila pouze částku 2 320 Kč. Žalovaná tak nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka za žalovanou následně postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem včetně výzvy k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaná dlužnou jistinu s příslušenstvím ve stanovené lhůtě neuhradila. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 8 110 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 831,31 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 512,60 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 4 427,11 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem 30 % ročně z částky 4 427,11 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Zástupce žalobkyně omluvil neúčast při jednání. Žalovaná byla k jednání řádně předvolána, bez omluvy se nedostavila, nepožádala o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 3. 2. 2020 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalované mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 4 430 Kč, tedy celkem částku 10 430 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 232 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 12 595 Kč, odhadované měsíční výdaje jsou 7 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Tato skutečnost včetně výzvy o zaplacení byla žalované oznámena dne 30. 1. 2022 s tím, že žalovaná byla vyzvána k úhradě do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že oznámení s výzvou bylo žalované zasláno dne 24. 2. 2022. Žalobkyně sdělila, že žalovaná uhradila 2 320 Kč. 4. Z § 580 a § 588 o.z. vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřil pouze tak, že se spolehl na údaje, které sdělila žalovaná v zákaznické kartě, ve které pouze uvedla výši svého příjmu a odhadované měsíční výdaje. Žalobkyně nedoložila jiné konkrétní doklady o prošetření úvěruschopnosti žalované. Rozhodující pro rozhodnutí věci bylo, že uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 6. 3. 2020 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnného poplatku, který měla žalovaná z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 4 430 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaná vedle jistiny povinna zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 6 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje úrok 63 % z půjčených prostředků při splatnosti 45 týdnů. Částka 4 430 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok 63 % je úrokem sjednaným ve výši, který podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. V době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2020 obvyklá úroková míra poskytovaná ČNB činila 10,79 % (dle údajů dostupných na internetových stránkách ČNB – ARAD – Systém časových řad). Je zcela zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná již vydala bezdůvodné obohacení ve výši 2 320 Kč, k úhradě proto zbývá částka 3 680 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 24. 2. 2022 žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 12. 3. 2022 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 7. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 3 680 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 8 110 Kč a přiznanou částkou 3 680 Kč, tj. v části 4 430 Kč, zamítl jako neoprávněnou stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Žalobkyně však byla ve věci úspěšná jen v rozsahu 71 %, má proto vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 42 %. Žalovaná je proto povinna uhradit na nákladech řízení částku 625 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.