10 C 231/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 25. 10. 2021 uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal spolu s jistinou uhradit poplatek ve výši 1 915 Kč s úrokovou sazbou 36 % Celkem se zavázal vrátit částku 6 415 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaný nesplnila svou povinnost uhradit sjednanou částku řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14. 12. 2022 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno přípisem včetně výzvy k zaplacení do 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím ve stanovené lhůtě neuhradil. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % od 15. 12. 2022, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 392,98 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 035 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč a smluvní pokutu 1 489 Kč. 2. Zástupce žalobkyně omluvil neúčast při jednání. Žalovaný byl k jednání řádně předvolán, bez omluvy se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. V souladu s ust. § 101/3 o.s.ř. soud jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o úvěru [číslo] zjistil, že dne 25. 10. 2021 byla smlouva uzavřena na základě žádosti žalovaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným v souladu s ust. § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úroky a další platby v úhrnné výši 1 915 Kč, tedy celkem částku 6 415 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena dle žádosti o úvěr. Ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že dne 14. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost včetně výzvy o zaplacení byla žalovanému oznámena dne 19. 12. 2022 s tím, že žalovaný byl vyzván k úhradě do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího archu bylo zjištěno, že oznámení s výzvou bylo žalovanému zasláno dne 20. 12. 2022. 4. Z § 580 a § 588 o.z. vyplývá, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z § 2395 občanského zákoníku vyplývá, že smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 25. 10. 2021 je neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnného poplatku, který měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 1 915 Kč označená jako souhrnný poplatek ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Částka 1 915 Kč označená jako souhrnný poplatek tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Úrok podstatně, mnohonásobně přesahuje obvyklou úrokovou míru v době jeho sjednání, zejména stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování půjček či úvěrů. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně v rámci svého podnikání jednoznačně poskytla půjčku za účelem získání úroku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 500 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 20. 12. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 3. 1. 2023 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinna zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 7. Výrokem I. byla žalovaný uznán povinným zaplatit 4 500 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části příslušenství, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokutu zamítl jako neoprávněnou, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. 8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.