11 C 249/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně v žalobě uvedla, že je právnickou osobou se sídlem na území [anonymizováno] republiky. Žalovaný dne [datum] uzavřel s její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], Smlouvu o půjčce [číslo] získal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které převzal hotově v den uzavření smlouvy. Převzetí potvrdil svým vlastnoručním podpisem na Smlouvě. Spolu s jistinou půjčky se žalovaný zavázal původní věřitelce splatit i souhrnný poplatek ve výši 7 260 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Žalovaný se tak zavázal splatit celkovou částku ve výši 17 260 Kč, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách, které měly být spláceny v hotovosti k rukám osoby pověřené Původní věřitelkou, přičemž první splátka byla dle Smlouvy splatná 7. den ode dne uzavření smlouvy a každá následující pak do konce následujícího týdenního období, resp. do 7 dnů po uhrazení předchozí splátky. Při řádném splácení půjčky by pak splatnost poslední splátky, jakož i celková splatnost závazku připadla na den 29. 9. 2010. Definovaný sjednaný souhrnný poplatek představuje příjem plynoucí původní věřitelce z poskytnutí peněžních prostředků, a tedy jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků, které jsou příslušenstvím pohledávky. Žalovaný půjčku včetně sjednaného příslušenství nesplatil řádně a včas. Původní věřitelce uhradil pouze částku 9 700 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi Původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 7 560 Kč a skládala se z nedoplatku jistiny ve výši 7 560 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi Přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobkyní [název žalobkyně] došlo k témuž dni k dalšímu postoupení. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni [datum]. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 4. 9. 2018. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o půjčce [číslo] Smluvní podmínky, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky vč. dokladu o odeslání a předžalobní výzvu, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 45 splátkách 17 260 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný měl podle smlouvy za poskytnutí částky 10 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 7 260 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2009 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 84 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalované neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Tento závěr platí dvojnásob u nebankovní právnické osoby. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 10 000 Kč. Vrátil 9 700 Kč, dluží 300 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o. z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není - li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném 25. 6. 2015, prokazatelně odeslaném 23. 7. 2015 a to ve lhůtě 10 dnů. Lze při běžném chodu věci předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice následující den, to je 24. 7. 2015. Po uplynutí 10 denní lhůty se dostala do prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobkyně ji omezila na 7,75 % za celou dubu prodlení. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Úspěšnější žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil.