11 C 270/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi její právní předchůdkyní, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Před uzavřením Smlouvy posoudila právní předchůdkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 3 000 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 450 Kč počínaje 6. 10. 2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 11. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 22. 11. 2020. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně mohla požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdkyně měla současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ke dni 22. 11. 2020 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 15 000 Kč ode dne 23. 11. 2020 až do zaplacení dále úrokem ve výši 25,35 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou aktivní legitimaci. Požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši 20 550 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 550 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 8 988,69 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 925,31 Kč, úroků ve výši 25,35 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o. s. ř. žalobkyní písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Kartu zákazníka, Smlouvu o postoupení pohledávek, Přílohu č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek – stranu č. 4 ze Seznamu postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávek vč. dokladu o odeslání a Předžalobní výzvu se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení. 3. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit 27 000 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dospěl k závěru, že smlouva z [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného úroku, poplatku za administrativní činnost, poplatku za hotovostní inkaso splátek a poplatku za doplňkovou službu a jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 12 000 Kč v projednávané věci činí 80 % z poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí 69 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra pohybovala kolem 9 % ročně. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2019 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. 4. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti celkem částku 15 000 Kč a že jí žalovaný vrátil 6 450 Kč. Na úkor postupitelky se bezdůvodně obohatil o částku 8 550 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. 5. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 1 o. z. Předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě 10 dnů prokazatelně v rámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023, které bylo odesláno 19. 4. 2023. Následujícího dne je možné za běžného chodu věcí předpokládat, že se žalovanému tato písemnost dostala do dispozice. Od 21. 4. 2023 tak byl povinen plnit a ode dne 3. 5. 2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., podle něhož:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný“. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. 6. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl. 7. Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná. Žalovaná žádné náklady řízení nevynaložila. Soud proto v souladu s ust. § 142, odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.