16 C 18/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 116 218,50 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]), a ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]), uzavřených mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 21 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 21 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 175 Kč v 60 týdenních splátkách po 653 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 15 300 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 80 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 50 909 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 5 455 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 38 205 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 23 307,50 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 352,42 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 682,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 13 761,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 13 761,35 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, částky 92 911 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 822,86 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 705,59 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 59 132,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 14 % ročně z částky 59 132,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. 5. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 21 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 21 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 18 175 Kč v 60 týdenních splátkách po 653 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 15 300 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 80 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 80 000 Kč zaplatit souhrnný poplatek ve výši 50 909 Kč ve 24 měsíčních splátkách po 5 455 Kč. Žalovaný dosud uhradil částku 38 205 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v případě obou předmětných smluv došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o zápůjčce jsou absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za komfortní splácení a zpracování a doručení, jako celek je příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 18 175 Kč u smlouvy [číslo] činí 86,55 % z poskytnuté jistiny ve výši 21 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 75,22 %. Souhrnný poplatek ve výši 50 909 Kč u smlouvy [číslo] činí 63,64 % z poskytnuté jistiny ve výši 80 000 Kč při splatnosti 24 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 31,82 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání zápůjčky (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,8 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 31,82 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř čtyřnásobně. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 8,85 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 75,22 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy [číslo] resp. smlouvy [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla v případě smlouvy [číslo] žalovanému částku 21 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 15 300 Kč, v případě smlouvy [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 80 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 38 205 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil celkem o částku 47 495 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byly platně postoupeny obě předmětné pohledávky vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 24. 2. 2022 výzvu k úhradě dluhu, dne 1. 3. 2022 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 2. 3. 2022 měl žalovaný plnit a od 3. 3. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.