16 C 335/2022-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 29 600 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2020. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit i se sjednaným úrokem ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje dnem 4. 10. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru ode dne 5. 10. 2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný však žalobkyni dosud neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Žalobkyně dne 10. 1. 2023 vzala žalobu částečně zpět ohledně zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14 177,23 Kč, soud proto v souladu s ustanovením § 96 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl o zastavení řízení v rozsahu uvedeného částečného zpětvzetí žaloby. 4. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 5. Na základě smlouvy o úvěru ze dne 4. 9. 2020 byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou měl žalovaný splatit i se sjednaným úrokem ve výši 111,35% ročně ve 30 měsíčních splátkách po 1 995 Kč počínaje dnem 4. 10. 2020. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru ode dne 5. 10. 2020. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaný však žalobkyni dosud neuhradil ničeho. 6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku za poskytnutí úvěru. Hranicí mravnosti úroku je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,34 % ročně, z čehož vyplývá, že sjednaná úroková sazba 111,35% ročně přesahuje obvyklý úrok více než třináctinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, žalovaný jí dosud neuhradil ničeho a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 20 000 Kč. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 19. 5. 2021 výzvu k úhradě dluhu, dne 24. 5. 2021 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 25. 5. 2021 měl žalovaný plnit a od 26. 5. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1 970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.