16 C 376/2022-51 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 014 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne [datum]. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru. Dále žalovaný uvádí, že na základě této smlouvy obdržel mobilní telefon zn. Samsung A10 za cenu 4 399 Kč. Žalovaný dále uvádí, že účet č. [bankovní účet] není jeho, neboť nemá dosud žádný bankovní účet, částku ve výši 5 867 Kč od žalobkyně nikdy neobdržel, obdržel pouze kreditní kartu, na základě které dostal od žalobkyně uvedený mobilní telefon. Žalovaný doložil soudu uhrazené ústřižky od poštovních poukázek v celkové výši 4 252 Kč, dále doložil průkaz uchazeče o zaměstnání vystavený Úřadem práce v [anonymizováno]. Žalovaný je ochoten zaplatit zbývající částku za mobilní telefon, nicméně s úhradou částky 5 867 Kč nesouhlasí, neboť jí od žalobkyně nikdy neobdržel. 3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav věci: 4. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému mobilní telefon zn. Samsung A10 za cenu 4 399 Kč a dále se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s úvěrovým limitem do 20 000 Kč, přičemž žalovaný se poskytnutý mobilní telefon zavázal uhradit ve splátkách po 463 Kč měsíčně s úrokovou sazbou ve výši 37,9 % ročně. Žalovaný v průběhu trvání úvěrové smlouvy uhradil žalobkyni celkem částku 4 252 Kč. Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě zbývající dlužné částky, přičemž žalovaný již poté žalobkyni neuhradil ničeho. 5. Na základě zjištěného skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele. 7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 2. 2023 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 8. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému mobilní telefon zn. Samsung A10 za cenu 4 399 Kč a že žalovaný vrátil žalobkyni celkem částku 4 252 Kč, částka 147 Kč (jako rozdíl zmíněných částek) tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 4. 11. 2020 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne 9. 11. 2020 podle § 573 o.z., dne 15. 11. 2020 měl žalovaný plnit a ode dne 16. 11. 2020 je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 147 Kč od 16. 11. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by žalovanému poskytla na jeho účet č. [bankovní účet] částku 5 867 Kč jako revolvingový úvěr. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti předložila soudu listinu s názvem„ Obraty“. Tento důkaz však vyplacení částky 5 867 Kč žalovanému neprokazuje, neboť je důkazem zjevně vytvořeným přímo samotnou žalobkyní (případně pořízeným z jejího vlastního interního systému), nikoli důkazem pocházejícím například přímo od příslušné bankovní instituce. Žalobkyně navíc v řízení ani neprokázala, že účet č. [bankovní účet] je skutečně účtem žalovaného. Žádný jiný důkaz prokazující vyplacení částky 5 867 Kč žalovanému žalobkyně soudu nenavrhla, ani nepředložila. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 21. 2. 2023 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k prokázání poskytnutí finančních prostředků ve výši 5 867 Kč žalovanému a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.