16 C 97/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 558 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“), a ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále jen„ smlouva [číslo]“), uzavřených mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], jejímž právním nástupcem se dne 30. 9. 2016 stala společnost [právnická osoba], [IČO], která je od 18. 10. 2022 vedena pod obchodní firmou„ [anonymizována tři slova] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 8 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 728 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč ve 43 týdenních splátkách po 296 Kč počínaje dnem 30. 1. 2014. Žalovaný dosud uhradil částku 500 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 7 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 11. 11. 2013. Žalovaný dosud uhradil částku 2 850 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 12 228 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 660,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 145,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 20,98 % ročně z částky 8 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, dále zaplacení částky 9 330 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 029,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 871,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: 5. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 8 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 728 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč ve 43 týdenních splátkách po 296 Kč počínaje dnem 30. 1. 2014. Žalovaný dosud uhradil částku 500 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta částka 7 000 Kč, žalovaný se pak zavázal kromě této jistiny ve výši 7 000 Kč zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 980 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 800 Kč v 58 týdenních splátkách po 210 Kč počínaje dnem 11. 11. 2013. Žalovaný dosud uhradil částku 2 850 Kč. Pohledávka z uvedené smlouvy byla následně postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení obou pohledávek již žalobkyni neuhradil ničeho. 6. Na základě zjištěného skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: 7. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci v obou případech došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“). 8. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že obě shora uvedené smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek je příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 4 728 Kč u smlouvy [číslo] činí 59,10 % z poskytnuté jistiny ve výši 8 000 Kč při splatnosti 43 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 71,67 %. Souhrnný poplatek ve výši 5 180 Kč u smlouvy [číslo] činí 74 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč při splatnosti 58 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 66,53 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 11,77 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 71,67 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než šestinásobně. V době uzavření smlouvy [číslo] činila průměrná obvyklá úroková míra 12,19 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 66,53 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než pětinásobně. Jednotlivá ujednání smlouvy [číslo] resp. smlouvy [číslo] jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, obě uvedené smlouvy jsou tedy absolutně neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 9. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Předchůdkyně žalobkyně přitom poskytla v případě smlouvy [číslo] žalovanému částku 8 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 500 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 7 500 Kč. V případě smlouvy [číslo] předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, žalovaný v tomto případě dosud uhradil částku 2 850 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatil o částku 4 150 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že na ni byly platně postoupeny obě předmětné pohledávky vůči žalovanému v souladu s ustanovením § 1 879 o.z. Žalobkyně následně odeslala žalovanému dne 4. 2. 2022 výzvu k úhradě dluhu, dne 9. 2. 2022 byla výzva žalovanému doručena podle § 573 o.z., dne 10. 2. 2022 měl žalovaný plnit a od 11. 2. 2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. 10. Soud s ohledem na shora uvedené výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě částečně vyhověl. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud výrokem pod bodem II. tohoto rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.