22 C 141/2023-36 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 35 413,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná ve Smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni i součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 13 700Kč s úrokovou sazbou ve výši 18,69% ročně, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 14 700 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částku za službu za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 695 Kč a pojištění ve výši 2 340. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 504 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 9. 2022. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze Smlouvy Poslední splátka byla žalovanou uhrazena dne 3. 4. 2021, celkem od uzavření smlouvy do postoupení pohledávky uhradila žalovaná částku 504 Kč. Pohledávka vyplývající ze Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši 35 413,13 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 16 892,33 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 18 520,80 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 719,13 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 946,37, úroku ve výši 18,69% ročně z dlužné jistiny ve výši 16 892,33 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,5% ročně z dlužné jistiny ve výši 16 892,33 Kč od 15. 12. 2022 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], zákaznickou kartu – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], tabulku umoření ke dni 19. 12. 2022 ke smlouvě [číslo] smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, seznam postoupených pohledávek – s. [číslo], oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022, podací lístek ze dne 13. 1. 2023, předžalobní výzvu ze dne 9. 3. 2023 a podací lístek ze dne 10. 3. 2023. Soud si dále vyžádal sdělení od [právnická osoba] o výši celkových plateb uhrazených žalovanou v souvislosti se Smlouvou. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 17 000 Kč v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 17 000 Kč a souhrnný úrok ve výši 13 700 Kč, úhradu za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, úhradu za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 695 Kč a pojistné za doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, tedy celkem částku 39 235 Kč v 78 týdenních splátkách po 504 Kč. RPSN byla ve smlouvě vyčíslena na 159,29%, úrok byl sjednán ve výši 88 % (tedy nikoliv 18,69 %, jak uváděla v žalobě žalobkyně). Z tabulky umoření i z opraveného sdělení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že žalovaná uhradila pouze jedinou splátku ve výši 504 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze Smlouvy byla následně s účinností od 16. 12. 2022 postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 16. 12. 2022 prokazatelně odeslaným dne 13. 1. 2023 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Předžalobní výzva byla žalované prokazatelně odeslána dne 10. 3. 2023. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). 7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru (označeného ve smlouvách jako:„ celkové náklady spotřebitelského úvěru“). Uvedený souhrnný poplatek představuje součet úroku v pevné výši 13 700 Kč, úhrady za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, úhrady za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 695 Kč a doplňkové pojištění ve výši 2 340 Kč, celkem 22 235 Kč. Ve skutečnosti však byly celé tyto souhrnné poplatky příjmem právní předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 22 235 Kč činí 130,79 % z poskytnuté jistiny ve výši 17 000 Kč, při splatnosti 78 týdnů, tj. roční úroková míra činí 87,19 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB ARAD – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činila průměrná RPSN 7,26 % ročně a obvyklý úrok 6,97 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 87,19 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než dvanáctinásobně a průměrná RPSN je překročena téměř dvaadvacetinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by první předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. 8. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 17 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované v hotovosti částku ve výši 17 000 Kč, žalovaná uhradil právní předchůdkyni žalobkyně celkem částku 504 Kč, částku 16 496 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění prokazatelně v rámci oznámení o postoupení pohledávky, které prokazatelně odeslala dne 13. 1. 2023, dne 18. 1. 2023 byla výzva žalované doručena podle § 573 o. z., do 30. 1. 2023 měla žalovaná plnit a od 31. 1. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o. z. a žalobkyně má tedy právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované. Žalobkyně však v žalobě požaduje úrok ve výši 8,5% ročně a soud se tak od jejího návrhu neodchýlil (výrok I.). 9. Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.