23 C 158/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 5 125,90 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny koncových zařízení, jakož i další sjednaných služeb a služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně a žalovaný se dne 23. 3. 2019, 25. 3. 2019, 28. 9. 2019 a 5. 2. 2020 písemně dohodli, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“) a ceník, že žalobkyně bude od 23. 3. 2019 po předem nespecifikovanou dobu poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby, popř. též dohodnuté plnění, nastane-li specifikovaná nahodilá událost, a žalovaný za ně bude řádně a včas (do data uvedeného v příslušném vyúčtování, nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i mimo jiné tzv. služby třetích stran dohodou účastníků specifikované zejména jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, atd. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení [anonymizováno] TV NG set-top-box a modem xDSL ZTE H267A, (dále jen„ koncová zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalovanému patřila, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncová zařízení převzít a zaplatit za každé z těchto zařízení žalobkyni částku 2 352 Kč, a to po částce 49 Kč měsíčně. Předmětná koncová zařízení byla žalovanému předána a tento si je převzal. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednané ceny za žalobkyní poskytnutá plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu ceny zařízení v celém rozsahu. Na základě vyúčtování žalobkyně se lhůtou k úhradě nejpozději do 23. 4. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného, vyjma dalšího, k úhradě ceny koncového zařízení, kdy v předmětném řízení nárokuje pouze výši 47 Kč, a to za zúčtovací období od 1. 3. 2020 do 31. 3. 2020. Dále byl žalovaný do 23. 6. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení a částky 350,10 Kč jako ceny za další na základě dohody účastníků žalobkyní žalovanému poskytnuté služby včetně služeb třetích stran, a to za zúčtovací období od 1. 5. 2020 do 31. 5. 2020. Dále byl žalovaný do 23. 7. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení a částky 176 Kč jako ceny za další na základě dohody účastníků žalobkyní žalovanému poskytnuté služby, a to za zúčtovací období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2020. Dále byl žalovaný do 24. 8. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení a částky 176 Kč jako ceny za další na základě dohody účastníků žalobkyní žalovanému poskytnuté služby, a to za zúčtovací období od 1. 7. 2020 do 31. 7. 2020. Dále byl žalovaný do 23. 9. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení a částky 64,80 Kč jako ceny za další na základě dohody účastníků žalobkyní žalovanému poskytnuté služby, a to za zúčtovací období od 1. 8. 2020 do 31. 8. 2020. Dále byl žalovaný do 23. 10. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 9. 2020 do 30. 9. 2020. Dále byl žalovaný do 23. 11. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 10. 2020 do 31. 10. 2020. Konečně byl žalovaný do 23. 12. 2020 vyzván k úhradě částky 98 Kč jako souhrnné ceny za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 1. 11. 2020 do 30. 11. 2020 S ohledem na skutečnost, že uvedené částky nebyly žalovaným žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 16. 9. 2020 dohodu s žalovaným ukončila a následně žalovaného vyzvala k úhradě souhrnu dosud neuhrazených cen za koncová zařízení ve výši 3 626 Kč, a to do 23. 12. 2020. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2758 odst. 1 o. z. pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazené kupní ceny koncových zařízení či pojištění, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní či pojistné smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a