23 C 193/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 6 315 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny zařízení, poplatku za jeho doručení a instalaci, jakož i za služby související se službami elektronických komunikací. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně a žalovaný se dne 11. 1. 2021 písemně dohodli, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“) a Ceník, že žalobkyně bude od 11. 1. 2021 nejméně po dobu jednoho roku poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a související služby a žalovaný za ně bude řádně a včas (nejpozději do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období) platit v souladu s Ceníkem žalobkyní vyúčtovanou cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb byly i tzv. služby třetích stran dohodou účastníků specifikované zejména jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS, atd. Součástí této dohody bylo také ujednání o odevzdání zařízení [anonymizováno] Smart Box, SIN [anonymizováno], (dále jen„ koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za něj žalobkyni částku 5 940 Kč, a to po částce 99 Kč měsíčně, jakož i za jeho dopravu uhradit částku 99 Kč a za jeho instalaci částku 499 Kč. Předmětné koncové zařízení bylo žalovanému doručeno a naistalováno. Pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas sjednané ceny žalobkyní poskytnutých plnění byla mezi žalobkyní a žalovaným ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu ceny koncového zařízení v celém rozsahu. Na základě vyúčtování žalobkyně se lhůtou k úhradě nejpozději do 8. 3. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného, vyjma dalšího, k úhradě služeb třetích stran ve výši 965 Kč, a to za zúčtovací období od 12. 1. 2021 do 11. 2. 2021, jakož i k úhradě částky 598 Kč za doručení a instalaci koncového zařízení a částky 99 Kč jako dílčí ceny koncového zařízení. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě částky 297 Kč jako souhrnu dílčí ceny za koncové zařízení za období od 12. 2. 2021 do 11. 5. 2021, a to konkrétně částky 99 Kč do 6. 4. 2021, do 4. 5. 2021 a do 3. 6. 2021. S ohledem na skutečnost, že uvedené částky nebyly žalovaným žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 2. 7. 2021 dohodu s žalovaným ukončila a následně žalovaného vyzvala k úhradě dosud neuhrazené ceny za koncové zařízení ve výši 4 455 Kč, a to do 5. 7. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradil. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazené kupní ceny koncového zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věc spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, kterými byly jak smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.), tak smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících včetně již zmiňované nepojmenované smlouvy o poskytování služeb třetích stran (§ 1746 odst. 2 o. z.), ale např. také pojistná smlouva (§ 2758 o. z.). Žalobkyni, popř. dalším osobám, vznikla na základě těchto smluv povinnost poskytovat žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové a sjednané služby včetně služeb třetích stran, jakož i odevzdat žalovanému koncová zařízení a umožnit mu převedení vlastnictví k těmto zařízení. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za poskytnutá plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu, jakož i koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednanou kupní cenu. Pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celé kupní ceny koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit poskytnuté služby a splátky kupních cen koncových zařízení ve lhůtě jejich splatnosti (§ 1958 odst. 1 o. z.) tak, jak je v podrobnostech uvedeno shora nesplnil. V důsledku porušení této povinnosti byly předmětné smlouvy žalobkyní vypovězeny (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byl žalovaný vyzván k úhradě zbývající části kupní ceny za koncové zařízení v souhrnné výši 4 455 Kč se splatností do 5. 7. 2021 (§ 1931 o. z.,