23 C 196/2023-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky 6 072 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené ceny koncových zařízení. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z obsahu předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. 4. Žalobkyně a žalovaná se dne 22. 10. 2020 písemně dohodly, kdy za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky, (dále jen„ obchodní podmínky“), a ceník, že žalobkyně odevzdá žalované zařízení O2 TV NG set-top-box a modem [anonymizována tři slova], (společně dále jen„ koncová zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncová zařízení žalované patřila, kdy naproti tomu se žalovaná zavázala koncová zařízení převzít a zaplatit za každé z těchto zařízení žalobkyni cenu ve výši 3 312 Kč, a to konkrétně po 69 Kč měsíčně (do data uvedeného ve vyúčtování žalobkyně, nejpozději však do 22 kalendářních dnů od konce příslušného zúčtovacího období). Předmětná koncová zařízení byla žalované předána a tato si je převzala. Pro případ porušení povinností žalované hradit řádně a včas sjednané ceny za koncová zařízení byla mezi žalobkyní a žalovanou ujednána možnost ukončení předmětné dohody ze strany žalobkyně, jakož i možnost požadovat úhradu cen koncových zařízení v celém rozsahu. Prostřednictvím svého vyúčtování vyzvala žalobkyně nejpozději do 14. 4. 2021 žalovanou k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 2. 2021 do 22. 3. 2021. Obdobně žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 17. 5. 2021 k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 3. 2021 do 22. 4. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 14. 6. 2021 k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 4. 2021 do 22. 5. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 15. 7. 2021 k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 5. 2021 do 22. 6. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 16. 8. 2021 k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 6. 2021 do 22. 7. 2021. Dále žalobkyně vyzvala žalovanou nejpozději do 14. 9. 2021 k úhradě částky 138 Kč jako souhrnu dílčích cen za koncová zařízení, a to za zúčtovací období od 23. 7. 2021 do 22. 8. 2021. S ohledem na skutečnost, že výše uvedené dílčí ceny nebyly žalovanou žalobkyni uhrazeny, žalobkyně ke dni 4. 7. 2021 předmětnou dohodu s žalovanou ukončila a následně žalovanou vyjma již uvedených dílčích cen vyzvala k úhradě souhrnu zbývajících dosud neuhrazených cen za koncová zařízení ve výši 5 244 Kč, a to do 14. 9. 2021. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaná žalobkyni na žalobou vznesené nároky cokoliv uhradila. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1931 o. z. platí, že bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. Obdobný závěr je třeba učinit i ohledně neuhrazených kupních cen koncových zařízení, kdy již s ohledem na samotnou definici„ elektronické komunikace“ není pochyb o tom, že se jedná o věci spadající do pravomoci civilních soudů, neboť jde v podstatě o spor vyplývající z kupní smlouvy. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. 7. Účastníci mezi sebou, mimo jiné, uzavřeli kupní smlouvu (§ 2079 a násl. o. z.). Žalobkyni na základě této smlouvy vznikla povinnost odevzdat žalované koncová zařízení a umožnit jí převedení vlastnictví k těmto zařízením. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvou stanovených podmínek koncová zařízení převzít a zaplatit za ně sjednané kupní ceny. Pro případ porušení předmětných povinností žalované byla mezi účastníky sjednána možnost výpovědi předmětné smlouvy ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost žalobkyně požadovat úhradu celých kupních cen koncových zařízení. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaná svoji povinnost uhradit žalobkyni splátky kupních cen za koncová zařízení ve výši 69 Kč za každé z těchto zařízení se splatností do 14. 4. 2021, do 17. 5. 2021, do 14. 6. 2021, do 15. 7. 2021, 16. 8. 2021 a 14. 9. 2021, tak jak je v podrobnostech uvedeno výše, nesplnila (§ 1958 odst. 1 o. z.). V důsledku porušení této povinnosti byla účastníky uzavřená kupní smlouva žalobkyní vypovězena (§ 1998 o. z.) a v souladu se smluvním ujednáním účastníků byla žalovaná vyzvána k úhradě zbývajících částí kupních cen za koncová zařízení v souhrnné výši 5 244 Kč se splatnosti do 14. 9. 2021 (§ 1931 o. z., 1958 odst. 2 o. z.) Ani tuto svoji povinnost však žalovaná nesplnila. Na základě všech shora uvedených skutečností tak soud zavázal žalovanou k úhradě kupních cen zařízení, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku svým rozhodnutím, a to včetně úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 072 Kč od 15.