23 C 233/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 4 243 Kč s příslušenstvím z titulu žalovanou neuhrazených služeb souvisejících se službami elektronických komunikací. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že má zájem na splátkovém kalendáři. 3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 4. Dne 10. 8. 2020 se společnost [právnická] [osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaná písemně dohodly, že předchůdkyně žalobkyně bude po dobu 24 měsíců žalované poskytovat, popř. jí přenechá k využití, základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což žalovaná řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování předchůdkyně žalobkyně zaplatí účastníky sjednanou cenu. Za nedílnou součást předmětné dohody byly rovněž označeny Všeobecné podmínky společnosti [právnická] [osoba], Obchodních podmínky Platebních služeb [právnická osoba], (dále společně jako„ obchodní podmínky“) a Ceník služeb. V rámci předchůdkyní žalobkyně poskytovaných služeb, popř. služeb přenechaných k využití, byly i tzv. služby třetích stran zahrnující i platební služby, jejichž cena byla určena Ceníkem služeb či samotným poskytovatelem těchto služeb. Žalovaná byla předchůdkyní žalobkyně, vyjma dalšího, vyzvána k úhradě jí využitých služeb třetích stran včetně platebních služeb v souhrnné výši 4 243 Kč, a to do 3. 9. 2020. Žalovaná však uvedenou cenu řádně a včas neuhradila, ani nezpochybnila správnost jejího vyúčtování, stejně tak jako nerozporovala skutečnost, že předmětná cena dosud nebyla předchůdkyni žalobkyně uhrazena. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se ke dni 18. 8. 2022 dohodly na převedení práva domáhat se úhrady v předmětném řízení nárokovaných peněžních prostředků z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti odeslala předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím poštovní přepravy žalované dne 21. 9. 2022. Opětovně byla žalovaná vyzvána k úhradě této ceny prostřednictvím písemné upomínky zástupce žalobkyně ze dne 10. 1. 2023. 5. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť předchůdkyně žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy, a které předchůdkyně žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalované přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. 7. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Předchůdkyni žalobkyně na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat (či přenechat k využití) žalované služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalované naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit předchůdkyni žalobkyně za jí poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv předchůdkyně žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaná svoji povinnost uhradit předchůdkyni žalobkyně cenu za služby třetích stran ve výši 4 243 Kč se splatností do 3. 9. 2020 nesplnila (§ 1958 o. z.). S ohledem na uvedené skutečnosti a postoupení projednávané pohledávky z předchůdkyně žalobkyně a na žalobkyni (§ 1879 o. z.) ji k tomu soud zavázal svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 243 Kč od 4. 9. 2020 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 8. O lhůtě k plnění pak soud rozhodl v souladu § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž s ohledem na majetkové poměry žalované a s ohledem na vyjádření žalobkyně při jednání soudu dne 30. 8. 2023 soud považuje za přiměřené, aby žalovaná svůj dluh včetně náhrady nákladů řízení zaplatila žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 20. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek, přičemž podle názoru soudu takto stanovená lhůta k plnění nepředstavuje neúměrné zvýhodnění žalované vůči žalobkyni, neboť žalovaná v tomto případě uhradí celý svůj dluh včetně náhrady nákladů řízení za dobu přibližně dvou let. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti v řízení zcela neúspěšné žalované, a to v celkové výši 3 062 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.) za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. příprava a převzetí zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon (tj. 600 Kč za tři úkony právní služby) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč (tj. 300 Kč za tři úkony právní služby), z odměny právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tj. účast u jednání) ve výši 1 000 Kč spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a z 21 % DPH ve výši 462 Kč (počítáno z částky 2 200 Kč).