23 C 251/2023-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na úhradu částky 8 274 Kč s příslušenstvím, představující žalovaným doposud nevrácené peněžní prostředky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. 2. Soud věc projednal a z provedených důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. 3. Dne 26. 5. 2023 byla vypracována písemná dohoda žalobce s žalovaným o tom, že žalobce dočasně poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, přičemž uvedené prostředky žalovaný žalobci vrátí spolu s dalším dohodnutým poplatkem, a to formou celkem 6 měsíčních pravidelných plateb ve výši 1 379 Kč. Žalobce ve prospěch bankovního účtu žalovaného převedl dne 26. 5. 2023 částku 6 000 Kč. I přestože žalobce prostřednictvím písemné upomínky, která byla dodána do dispoziční sféry žalovaného dne 31. 7. 2023, vyzval žalovaného do 10 dnů od dodání této výzvy k úhradě žalobou nárokované částky, z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný až do dne vyhlášení rozsudku žalobci na žalobou vznesený nárok cokoliv uhradil. 4. Z provedených důkazů však soud nezjistil, že by se žalobce a žalovaný, tak jak je uvedeno výše, skutečně dohodli, resp. že by žalovaný projevil vůli dohodu účastníků o tvrzeném obsahu skutečně uzavřít. 5. S ohledem na učiněný závěr o skutkovém stavu a po jeho právním dospěl soud k závěru, že v řízení nebylo, vzdor zákonné povinnosti žalobce vyplývající z ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) (či jakákoliv jiná smlouva). Nezbytnou podmínkou závěru o uzavření smlouvy o žalobcem tvrzeném obsahu je, mimo jiné, vůle žalovaného takovou smlouvu uzavřít (§ 551 o. z.). Žalobce se v rámci prokázání vůle žalovaného uzavřít smlouvu o žalobcem tvrzeném obsahu omezil pouze na předložení elektronických dokumentů obsahujících jednak prostý text této smlouvy, kde je u jména žalovaného uveden číselný kód a jednak na obsah e-mailu, který měl být podle tvrzení žalobce odeslán na adresu žalovaného. Žádný jiný důkaz k prokázání vůle žalovaného (např. specifikace samotného procesu generování číselného kódu v souvislosti s jeho unikátností, prokázání skutečnosti, že tvrzená e-mailová adresa je skutečně adresou žalovaného či specifikace procesu připojení číselného kódu k textu předmětné smlouvy v souvislosti s nemožností jakkoliv zasahovat do obsahu samotného textu smlouvy poté, co by žalovaný uvedený číselný kód k textu smlouvy skutečně připojil) nebyl žalobcem soudu navrhnut či předložen. Následkem nesplnění výše popsané povinnosti žalobce je tak zásadně stav objektivní nejistoty o existenci předmětného tvrzení žalobce, přičemž žalobce nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byl řádně a včas předvolán, nedostavil. 6. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou žalobce a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytli, vzniklo žalobci právo na vrácení žalobcem žalovanému poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 6 000 Kč. 7. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaný k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 6 000 Kč, byl vyzván prostřednictvím písemné výzvy. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobce stanovena uplynutím lhůty 10 dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalovaného na 10. 8. 2023 (§ 570 o. z., § 607 o. z. a § 1958 o. z.). 8. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobce, ve výši 15 % ročně z částky 6 000 Kč od 11. 8. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, který byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšnému žalovanému v částce 2 853 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalovaného (tj. 31,07 %) odečetl od částečného úspěchu žalobce (tj. 68,93 %) při výsledku 37,86 % z částky 7 534 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 1500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a 21 % DPH ve výši 1 134 Kč (počítáno z částky 5 400 Kč).