23 C 400/2022-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 048 Kč představující žalovaným, na základě společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným uzavřené úvěrové smlouvy, dosud nevrácené peněžní prostředky poskytnuté mu dne 22. 10. 2021, jakož i z předmětné smlouvy vyplývající žalovaným neuhrazené příslušenství a smluvní pokuta. 2. Žalovaný své vyjádření omezil pouze na konstatování, že nemá, co by k věci uvedl. 3. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 22. 10. 2021 dohodli, že předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému peněžní částku ve výši 3 500 Kč, kterou žalovaný do 22. 11. 2021 uhradí. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se rovněž dohodli, že je žalovaný oprávněn okamžik vrácení dočasně poskytnutých peněžních prostředků prodloužit, kdy byla v závislosti na případně prodlouženém okamžiku vrácení těchto prostředků, dohodnuta povinnost žalovaného uhradit předchůdkyni žalobkyně smluvený poplatek. Pro případ, že by předchůdkyni žalobkyně nebyly dočasně poskytnuté peněžní prostředky do 22. 11. 2021 žalovaným vráceny, bylo předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dohodnuto rovněž oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu peněžní sankce ve výši 0,1 % denně z dočasně poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků. Rovněž bylo dohodnuto oprávnění předchůdkyně žalobkyně požadovat po žalovaném úhradu paušálních poplatků spojených s upomínáním žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně dne 22. 10. 2021 žalovanému v hotovosti poskytla peněžní prostředky ve výši 3 500 Kč, které žalovaný převzal. 4. Předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na převodu práv domáhat se vůči žalovanému úhrady žalobou požadované částky. Žalobkyně poté vyzvala žalovaného k úhradě žalobou nárokované částky, a to formou písemného oznámení, které bylo na adresu bydliště žalovaného odesláno prostřednictvím poštovní přepravy dne 12. 5. 2022. 5. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Podle § 580 odst. 1 o. z., platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 1895 odst. 1 o. z. platí, že nevylučuje-li to povaha smlouvy, může kterákoli strana převést jako postupitel svá práva a povinnosti ze smlouvy nebo z její části třetí osobě, pokud s tím postoupená strana souhlasí a pokud nebylo dosud splněno. 9. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 10. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 11. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle § 2390 o. z. platí, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021, (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru), je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 16. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila [obec] národní banka. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR-FINANCE s. r. o., proti GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20). 20. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaný jako spotřebitel (§ 419 o. z.). V řízení však nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně vzdor své zákonné povinnosti podle § 79 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), a § 120 odst. 1 o. s. ř. před uzavřením předmětné smlouvy, resp. před její změnou, jakýkoliv způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna. 21. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti tvrzení a důkazní je zásadně stav absence těchto nezbytných skutkových tvrzení a objektivní nejistoty o jejich existenci, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila. 22. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tak soud nemohl učinit závěr o splnění povinnosti žalobkyně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto považoval předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřenou smlouvu o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru, za absolutně neplatnou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, § 580 o. z. a § 588 o. z.). 23. V souladu s tímto závěrem soudu, jakož i se skutečností, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. jsou předchůdkyně žalobkyně a žalovaný povinni si vzájemně vrátit plnění, která si na základě projednávané neplatné smlouvy poskytly a s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1895 o. z.), žalobkyni vzniklo právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnutých a dosud nevráceným peněžních prostředků ve výši 3 500 Kč. 24. Ve vztahu k prodlení žalovaného s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 3 500 Kč v rámci oznámení o postoupení pohledávky předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 5. 2021, která byla žalovanému odeslána dne 12. 5. 2021, a to, s ohledem na běžnou délku doručování poštovních zásilek a s přihlédnutím k ustanovení § 575 o. z. a § 607 o. z. a záko