23 C 75/2023-29 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Sokolově dne 19. 12. 2022 domáhala na žalované 1. a žalovaném 2., (dále společně také jako„ žalovaní“), rovným dílem zaplacení částky 3 987,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaní a paní [jméno] [příjmení], [datum narození], (dále jen„ paní [jméno] [příjmení]“), jsou na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 18 D 341/2019, jedinými zákonnými dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], (dále jen„ zůstavitelka“), a odpovídají tak za pasiva dědictví, s ohledem na výhradu soupisu, každý 1/3 až do výše nabytého dědictví. Žalobkyně uzavřela se zůstavitelkou dne 13. 9. 2016 smlouvu o úvěru, na základě níž byl zůstavitelce poskytnutý spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 10 000 Kč. Zůstavitelka se zavázala poskytnutý úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách. S ohledem na skutečnost, že zůstavitelka dne 14. 3. 2019 zemřela, využila žalobkyně svého práva a k uvedenému dni dlužnou částku vzniklou z předmětné úvěrové smlouvy ve výši 9 794,32 Kč prohlásila za splatnou. Na tento dluh uhradila paní [jméno] [příjmení] dne 15. 3. 2021 částku ve výši 5 806,94 Kč. Žalovaní neuhradili ničeho. Žalovaní se k podané žalobě nevyjádřili, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovali. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaní a paní [jméno] [příjmení] jsou na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 18 D 341/2019, (každý jednou třetinou) zákonnými dědici zůstavitelky, která zemřela dne 14. 3. 2019, přičemž výše nabytého dědictví činí 995 718,30 Kč. Žalobkyně se se zůstavitelkou dne 13. 9. 2016 dohodly na poskytnutí peněžních prostředků až do částky do 10 000 Kč. Poskytnuté peněžní prostředky se zůstavitelka zavázala hradit po částech, a to včetně úroku ve výši 21,90 % ročně. Před poskytnutím předmětných peněžních prostředků žalobkyně zjistila, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti zůstavitelky předmětné peněžní prostředky žalobkyni za dohodnutých podmínek uhradit. Ke dni úmrtí zůstavitelky činily dosud neuhrazené peněžní prostředky vyplývající z předmětné dohody částku v souhrnné výši 9 794,32 Kč, jejichž úhradu, v souladu s dohodou žalobkyně a zůstavitelky, žalobkyně požadovala ke dni 14. 3. 2019. Paní [jméno] [příjmení] dne 15. 3. 2021 uhradila žalobkyni částku ve výši 5 806,94 Kč. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaní na výše uvedenou částku cokoliv uhradili. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu příslušnými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním žalobkyně a zůstavitelky došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z., § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru), když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků do výše 10 000 Kč a zůstavitelce tak vznikla synallagmatická povinnost žalobkyní poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k úmrtí zůstavitelky žalobkyně přistoupila k dohodnuté kapitalizaci úvěru ke dni jejího úmrtí, kdy celková dlužná částka splatná k tomuto dni činila 9 794,32 Kč (§ 2399 o. z.). Povinnost k úhradě předmětné dlužné částky přešla na zákonné dědice zůstavitelky, tedy žalované a paní [jméno] [příjmení] (§ 1674 a násl. o. z., § 1701 o. z.), kteří jsou povinni uhradit tento dluh solidárně (§ 1706 o. z., § 1707 o. z.). S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jakož i na skutečnost, že paní [jméno] [příjmení] dne 15. 3. 2021 uhradila žalobkyni částku ve výši 5 806,94 Kč, má soud za to, že žalobní nárok ve výši i způsobem, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný, a to včetně úroku z prodlení tak, jak je specifikováno ve výroku tohoto rozsudku (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.). Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“). O náhradě nákladů řízení ve výroku III. a IV. pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná, a proto jí svědčí vůči žalovaným 1. a 2. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 119 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená v § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“), sestávající z částky 1 000 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a sepis výzvy k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t. a 21 % DPH ve výši 819 Kč (počítáno z částky 3 900 Kč), přičemž uvedené náklady řízení jsou žalovaní 1. a 2. povinni zaplatit žalobkyni rovným dílem, tj. každý z nich zaplatí žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 559,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř.