33 C 2/2023-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 14 200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 2 930 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve výši 4 200 Kč do 3. 1. 2022 ve třech splátkách. Součástí žaloby jsou i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 10 000 Kč od 4. 1. 2022 do 24. 10. 2022 v kapitalizované výši 2 930 Kč a úrok z prodlení dle předpisů občanského práva z částky 14 200 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti žalobkyně. 3. Žalovaná potvrdila, že částku 10 000 Kč obdržela dne [datum] na svůj bankovní účet. Dále uvedla, že o půjčku zažádala přes internet, kde vyplnila své osobní údaje a údaje o příjmech, které v té době činily okolo 14 000 Kč měsíčně, doložila tři výplatní pásky a uvedla výdaje na bydlení v částce 7 000 Kč (nájem, zálohy na služby a energie), poté jí byla půjčka schválena a obdržela 10 000 Kč. Dle žalované uhradila pár splátek, pak se ale dostala do složité životní situace a na splátky zapomněla. 4. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Ze smlouvy označené jako smlouva o zápůjčce a z vyjádření žalované, má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi žalobkyní a žalovavou k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byla žalované poskytnuta na její bankovní účet částka 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 200 Kč do 3. 1. 2022. 5. Po provedeném dokazování žalovaná uznala povinnost vrátit žalobkyni částku 10 000 Kč, když nedisponuje důkazem o tom, že by na dlužnou částku něčeho uhradila. 6. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2390 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 9. 2021 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 7. Podle § 2390 o. z. vznikne smlouva o zápůjčce, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. 8. Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektoval shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. 13. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že si od žalované vyžádal informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace a dokumenty byly zaznamenány do zákaznické karty a na základě prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyni dospěla k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. 14. Žalobkyně sice v žalobě popsala proces ověřování úvěruschopnosti žalované, avšak nedoložila splnění povinnosti dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalované. Žalobkyní tvrzené posouzení proběhlo pouze formálně, a to bez náležitých a dostatečných podkladů, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovanou. Takto získané údaje měly při zběžném a povrchním pohledu nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána. Žalovaná sice v řízení nevznesla námitku neplatnosti Smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, s ohledem na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] [anonymizováno] GK (C 679/18), je však zřejmé, že Soudní dvůr Evropské unie jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, tj. i bez námitky žalovaného, otázkou, zda věřitel posoudil náležitě úvěruschopnost žalovaného a pokud této povinnosti nedostál, vyvodit z takovéhoto porušení absolutní neplatnost smlouvy. V této věci má eurokonformní výklad národního práva (tedy ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru) přednost, čemuž přisvědčuje i novela uvedeného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou se s účinností od [datum] k neplatnosti smlouvy přihlédne i bez návrhu. 15. Nedostatek označení důkazů k tvrzení, že byla zkoumána úvěruschopnost žalované, mohl být zhojen v souladu s ust. § 118a odst. 3 o. s. ř., které však nemohlo být soudem aplikováno, neboť poučovací povinnost soud plní při jednání, při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil, a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Protože se žalobkyně k jednání nedostavila, způsobila svou nepřítomností u soudu, že se jí příslušného poučení dle § 118a o. s. ř. nedostalo. 16. Důsledku nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost posuzované smlouvy. Soud proto uzavřel, že posuzovaná spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.). 17. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000 Kč má soud za prokázané, přičemž žalovaná neprokázala, že by žalobkyni dosud něčeho uhradila. Částka 10 000 Kč tak z právního hlediska představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 18. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl co do nároku na zaplacení částky 10 000 Kč. 19. Dále soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 10 000 Kč od 11. 10. 2022 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatné smlouvy, tedy do 3. 1. 2022. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Za situace, kdy žalobkyně doložila, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2022, zjišťoval soud, kdy se tato výzva jako hmotněprávní jednání doslala do sféry dispozice žalované. Výzva byla předána k poštovní předpravě dne 3. 10. 2022, a toto výzva se tedy nemohla do sféry dispozice žalované dostat dříve než 6. 10. 2022 (ust. § 573 o. z.). Ve výzvě b