42 C 198/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 7 968 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila, že mezi předchůdkyní žalobkyně, obchodní společností [právnická osoba] [IČO], a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo] na jejímž základě čerpala žalovaná zápůjčku v částce 6 000 Kč tentýž den, smlouva byla uzavřena elektronicky prostředky komunikace na dálku. Zápůjčka měla být splacena jednorázově dne 4.1.2020 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, žalovaná však tyto peněžní prostředky neuhradila ani zčásti. K poskytnutí zápůjčky došlo bezhotovostně převodem na účet žalované č. [bankovní účet]. Následně došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyně, a to na základě žalobkyní doložených postupních smluv, postoupení pohledávky bylo rovněž oznámeno žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a o.s.ř. žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 3. Soud věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků, který se k jednání nedostavili. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 4. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním. Dne [datum] připojila žalovaná svůj prostý elektronický podpis pod smlouvu o zápůjčce [číslo] předchůdkyně žalobkyně podepsala tuto smlouvu dne [datum] Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku v částce 6 000 Kč, a to bezhotovostně na její účet, žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku jednorázově do 4.1.2020 včetně poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1 968 Kč. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 7.10.2019 ve výši 1 Kč a ze dne 5.12.2016 ve výši 6 000 Kč bylo soudem zjištěno, že dne [datum] byla na účet žalované skutečně poukázána částka 6 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně. Z předžalobní upomínky datované dnem 25.2.2023 a z příslušného podacího lístku z 25.2.2023 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu z výše uvedené smlouvy s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Soudu byly předloženy postupní smlouvy, a to Realizační smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek, Realizační smlouva o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek a Rámcová smlouva o úplatném postoupení pohledávek ze dne [datum], ze kterých soud dovodil postoupení pohledávky za žalovanou, a to z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo oznámeno žalované oznámením ze dne [datum]. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla v podobě Smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřena smlouva o peněžité zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu zápůjčky včetně sjednaného poplatku ve lhůtě stanovené smlouvou o zápůjčce. Žalovaná před podáním žaloby neuhradila oproti poskytnuté jistině zápůjčky ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny zápůjčky, smlouvu o zápůjčce soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 1 As 30/2015-39 je součástí odborné péče věřitele taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaj tvrzený samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit. Zákon o spotřebitelském úvěru klade na poskytovatele úvěru rozsáhlé požadavky, pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalovaného, což je odůvodněno vývojem praxe poskytování spotřebitelských úvěrů, jejich objemem v ČR a s tím spojenými celospolečenskými dopady vedoucími ke spirále zadlužování obyvatelstva, jejich přechodu do šedé zóny ekonomiky, apod. Žalobkyně blíže nespecifikovala a důkazně nepodložila, jakým konkrétním způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru, k důkazu nedoložila žádné listiny osvědčující splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu o zápůjčce je tak třeba považovat za absolutně neplatné právní ujednání v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla smlouva o zápůjčce uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrované osoby má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. 7. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 6 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalované částku 6 000 Kč a z této částky žalovaná dosud nevrátila žalobkyni ničeho, soud tedy posoudil tuto částku jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená smlouva o zápůjčce dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úro