42 C 243/2023-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 22 699,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 19 950 Kč. K uzavření Smlouvy došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, vůli uzavřít Smlouvu projevil žalovaný verifikační platbou, před poskytnutím úvěru předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného s kladným výsledkem. Úvěr byl v částce 19 950 Kč převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného, ze kterého byla předtím poukázána verifikační platba. Přestože byl úvěr žalovanému prokazatelně poskytnut, nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Ve Smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky, poplatky za odeslání upomínek a účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání dlužné pohledávky, veškeré tyto nároky žalobkyně požaduje, a to v těchto částkách: - 19 011 Kč – dlužná jistina úvěru - 150 Kč – dlužné poplatky za odeslání písemných upomínek, 50 Kč / 1 upomínka - 4 218 Kč – dlužná smluvní pokuta - 46 Kč – náklady spojené s uplatněním pohledávky Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení v kapitalizované podobě v částce 1 187,28 Kč, a to za období od 25.6.2022 do 5.1.2023 z dlužné jistiny úvěru, dále úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru (tj. 19 011 Kč) za období od 10.1.2023 do zaplacení. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila listinu nazvanou Smlouva o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění účinném ke dni 26.5.2022, Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla a adresy, dále telefonní číslo a emailovou adresu. Smlouva je dle úvodních ustanovení uzavřena v souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Na základě Smlouvy měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 011 Kč se splatností do 169 dnů, sjednaná roční úroková sazba činí 38,93 % a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 3 596 %. Ze Smlouvy je možné prodlužovat dobu splatnosti úvěru vždy o 30 dnů. Částka 19 950 Kč byla žalovanému vyplacena bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] ve 14 platbách od 14.1.2022 do 23.3.2022 – majitel účtu, na který byly poukázány platby byl doložen dokladem o verifikační platbě ve výši 0,1 Kč dne 2.9.2021. Z Všeobecných smluvních podmínek lze dovodit způsob poskytnutí úvěru popsaný žalobkyní v žalobě. Pohledávka za žalovaným byla z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], tuto smlouvu žalobkyně doložila včetně seznamu postupovaných pohledávek a potvrzení o úhradě kupní ceny za postupované pohledávky. Postoupení pohledávek bylo žalovanému prokazatelně oznámeno postupitelem i postupníkem. Předžalobní výzva ze dne 27.4.2023 byla žalovanému zaslána prokazatelně 28.4.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spotřebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 19 950 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně v žalobě nárokuje dlužnou jistinu úvěru pouze v částce 19 011 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 19 011 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené její předchůdkyni v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila její předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Smlouva uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 19 950 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle §