42 C 267/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 582 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 10 600 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 16.3.2023, za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 3 445 Kč splatného rovněž k datu 16.3.2023. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím žalobkyně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalovaného. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby nebylo na smlouvu o zápůjčce uhrazeno ze strany žalovaného ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném 10 600 Kč na jistině, 3 445 Kč coby dlužný poplatek za poskytnutí zápůjčky a částku 2 500 Kč coby náklady spojené s uplatněním pohledávky za 5 odeslaných upomínek dlužného plnění ze dne 23.3.2023, 30.3.2023, 6.4.2023, 15.4.2023 a 30.4.2023, tedy 500 Kč za každou upomínku. Dále žalobkyně uplatnila smluvní pokutu v částce 1 537 Kč, řádně sjednanou v čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10% denně z dlužné částky ve výši 10 600 Kč za období od 7.3.2023 do 9.8.2023. Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalovanému. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ Žalovaný toho času ve [stát. instituce], [část obce] se pro účely řízení nechal zastoupit obecnou zmocněnkyní, svou manželkou, která požádala o možnost hradit dluh ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, a to pro její tíživou finanční situaci spojenou s výkonem trestu manžela. Přestože žádost o splátkový kalendář lze hodnotit jakožto uznání žalované částky, v tomto případě soud nepřistoupil k vydání rozsudku pro uznání. Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř.. S přihlédnutím k rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 4156/2017 ze dne 26.6.2019 došel soud k závěru, že v projednávaném případě nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání, neboť jde o věc, v níž by nebylo možné uzavřít a schválit soudní smír. Smír není možné schválit, pokud by se příčil kogentním ustanovením zákona. Podle ustanovení § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, (dále jen„ o.z.“) je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud je přitom dle § 588 o.z. povinen přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání (tedy k neplatnosti Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]), které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. K důvodům neplatnosti Smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] – viz odstavec 5 odůvodnění tohoto rozsudku. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne [datum], která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen„ Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalovaného včetně jeho rodného čísla, adresy, telefonního čísla a emailové adresy. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 600 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 16.3.2023, za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal k úhradě poplatku ve výši 3 445 Kč splatného rovněž k datu 16.3.2023 a výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 2 969 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást Smlouvy. Z potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne [datum] (a verifikační platby z 3.8.2021) soud dovodil, že částka 10 600 Kč byla toho dne poukázána na účet č. [bankovní účet] označeného jménem žalovaného, platba je uskutečněna pod variabilním symbolem [číslo], což je rodné číslo žalovaného. Žalobkyně dále předložila upomínku dlužného plnění ze dne 23.3.2023, 30.3.2023, 6.4.2023, 15.4.2023 a 30.4.2023, ovšem bez dokladu o odeslání žalovanému. Předžalobní výzvu žalobkyně k důkazu nepředložila, žalovaný obdržel žalobu do vlastních rukou dne 8.9.2023. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v konečné částce 10 600 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu zápůjčky včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru v částce 10 600 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově dostatečně nepopsala a důkazně dostatečně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 600Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému částku ve výši 10 600 Kč, tuto částku posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl vyzván k plnění prokazatelně až v rámci žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 9.8.2023, písemnost byla žalovanému soudem doručena dne 8.9.2023, od 9.9.2023 tak byl