42 C 284/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 10 030,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovaným Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet. Na základě Dispozice ke kontokorentnímu úvěru ze dne [datum] bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr [anonymizováno] do výše povoleného limitu 5 000 Kč, žalovaný vyčerpal částku 10 030,83 Kč. Protože žalovaný překročil povolený limit kontokorentního úvěru, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu, přistoupila žalobkyně následně dne 30.3.2023 k zesplatnění kontokorentu a debetní zůstatek z běžného účtu žalovaného byl převeden na jeho nově zřízený úvěrový účet, po částečné úhradě ze strany žalovaného činí dluh částku 8 230,83 Kč (viz žalobní nárok č. 1). V rámci žalobního nároku č. 2 požaduje žalobkyně kromě dosud neuhrazené jistiny v částce 8 230,83 Kč ještě částku 1 800 Kč coby souhrn dlužných poplatků. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána dne 9.6.2023. 2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ 3. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž z listin doložených žalobkyní došel k následujícím závěrům. Dne [datum] uzavřela žalobkyně a žalovaný Smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které banka pro žalovaného vedla běžný účet. Téhož dne byla mezi nimi uzavřena též Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách, na základě které došlo k poskytnutí kontokorentního spotřebitelského úvěru do výše povoleného limitu 5 000 Kč ode dne [datum] s úrokovou sazbou 21,99% ročně a roční procentní sazbou spotřebitelského úvěru 33,12%. K důkazu doložila žalobkyně též Produktové podmínky, Zvláštní ujednání o kontokorentním úvěru a Žádost o poskytnutí [anonymizováno] ze dne [datum]. V žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl své identifikační údaje, údaje o svém zaměstnavateli a výši pravidelného měsíčního příjmu, u výdajů žalovaný uvedl, že nemá žádné srážky ze mzdy, má jednu vyživovací povinnost a jeho průměrné měsíční výdaje činí 500 Kč. K prokázání čerpání úvěru žalovanou žalobkyně předložila výpis z úvěrového účtu [číslo] k datu 31.10.2022 (datum vytvoření výpisu) je zde dlužná částka 10 974,43 Kč. Protože nebyl dluh žalovaným splácen, zaslala mu žalobkyně dne 27.4.2023 Oznámení o zesplatnění úvěru, toto podání je ze dne 31.3.2023 a žalovanému je oznamováno, že záporný zůstatek na běžném účtu byl převeden na nově zřízený úvěrový účet a zůstatek dluhu činí k datu 30.3.2023 částku 10 030,83 Kč, odeslání oznámení žalobkyně prokázala. Z předžalobní upomínky datované dnem 9.6.2023 a z příslušného podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě s tím, že v případě nezaplacení se žalobkyně obrátí na soud. Ještě před tím byl žalovaný několikrát urgován k úhradě dluhu, a to upomínkou ze dne 13.1.2023, 7.2.2023 a 9.3.2023. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen„ o. z.“, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Dispozicí ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum] (dále jen„ Dispozice“) uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Dispozicí. Žalovaný načerpal celkem jistinu ve výši 10 974,43 Kč, do podání žaloby uhradil dluh pouze částečně, a to tak, že k datu podání žaloby činil dluh na jistině částku 8 230,83 Kč. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru v částce 8 230,83 Kč, smlouvu o úvěru v podobě Dispozice považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nedostatečně nepopsala a důkazně nedostatečně podložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Poučení k doplnění těchto tvrzení a označení důkazních návrhu se jí přitom nemohlo dostat, neboť se neúčastnila ústního jednání, se kterým je tato poučovací povinnost spjata. Příjmy žalovaného nejsou podloženy listinami (mzdový výměr, pracovní smlouva), výdaje žalovaného nejsou nějak blíže specifikovány ani podloženy listinami (nájemní smlouva, faktury za energie apod.). Celkové měsíční výdaje ve výši 500 Kč má soud za podhodnocené. Nejsou specifikovány ani další čisté příjmy domácnosti. Smlouvu o úvěru je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Přestože byla Dispozice uzavřena před novelou zákona o spotřebitelském zákonu provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., neprokázání povinnosti poskytovatele úvěru řádně prověřit úvěruschopnost úvěrovaného má stejný dopad (absolutní neplatnost) i na spotřebitelské úvěry uzavřené před datem účinnosti této novely (tj. před datem 7.5.2022), jak vyplývá z bohaté judikatury Nejvyššího soudu – viz např. výše zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 10 974,43 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Dispozice třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému 10 974,43 Kč, žalovaný žalobkyni uhradila před podáním žaloby na jistinu úvěru 2 743,60 Kč, zbytek ve výši 8 230,83 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu