42 C 9/2023-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 5 000 Kč spolu s - kapitalizovaným smluvním úrokem v částce 328,36 Kč v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky od 1.5.2022 do 4.9.2022, - smluvním úrokem v sazbě 18,9% ročně z dlužné částky 5 000 Kč od 25.9.2022 do 29.9.2022 a v sazbě 15% ročně od 30.9.2022 do zaplacení (ke snížení smluvního úroku došlo v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) - úrokem z prodlení v sazbě 11,75 % ročně (tedy ve výši dle předpisů práva občanského) z částky 5 000 Kč od 15.9.2022 do zaplacení - poplatky za neomezené zasílání informačních SMS ve výši 114, 93 Kč odpovídající ceníku žalobkyně. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] [anonymizováno] smlouvu [číslo]. Na základě [anonymizováno] smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 5 k [anonymizováno] smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč, což mu bylo dne [datum] schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta, jako spotřebitele. Žalovaný se zavázal hradit za poskytnutý úvěru smluvní úrok ve výši, 18,9% ročně a dále poplatky dle sazebníku banky. Protože žalovaný nehradil splátky kontokorentu, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupila žalobkyně následně dne 5.9.2022 k zesplatnění kontokorentu, viz zesplatňující dopis - předžalobní výzva ze dne 5.9.2022. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím, které tvoří dlužný sjednaný úrok, dlužný sjednaný poplatek a úroky z prodlení. Dlužný úrok snížila žalobkyně v žalobě od 30.9.2022 z původních 18,9% ročně na 15% ročně, a to v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast u nařízeného soudního jednání, nepožádala o odročení, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně prokázala, že s žalovaným dne [datum] uzavřela [anonymizováno] smlouvu [číslo] (dále jen„ [anonymizováno] smlouva“), na jejímž základě pro žalovaného vedla běžný účet č. [bankovní účet], což žalobkyně prokázala výpisem z běžného účtu žalovaného. [anonymizováno] smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. 5 k rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru ve výši 5 000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru v souladu s žalobkyní doloženými Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu žalobkyně, byl mu kontokorentní úvěr žalobkyní téhož dne schválen a bylo mu umožněno čerpat kontokorentní úvěr z jeho běžného účtu č. [bankovní účet], kontokorentní úvěr načerpal žalovaný dne [datum] - viz žalobkyní přiložený výpis z účtu a listina nazvaná Přehled čerpání a splátek kontokorentu. Žalobkyně poskytla žalovanému před poskytnutím spotřebitelského úvěru zákonem požadované informace – viz žalobkyní předložený Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Kontokorentní úvěr je úročen sazbou 18,90% ročně, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 26,63%, poplatky byl žalovaný povinen hradit dle platného Ceníku. Protože žalovaný nesplatil úvěr dle podmínek dohodnutých v rámci Dodatku č. 5 k [anonymizováno] smlouvě – viz Přehled čerpání a splátek kontokorentu, přistoupila žalobkyně dne 5.9.2022 k zesplatnění dluhu, což žalovanému oznámila přípisem z téhož dne, který je rovněž i předžalobní výzvou, přípis byl žalovanému odeslán dne 6.9.2022. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů: Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20.3.2019:„ Za situace, kdy poskytovatel úvěru uzavře se spotřebitelem smlouvu a úvěr poskytne bez toho, že řádně splní svou zákonnou povinnost prověřit s odbornou péčí spotřebitelovu schopnost úvěr splatit, je i za úpravy § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. ve znění účinném do 24. 2. 2013 namístě závěr, že jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu; taková smlouva je od počátku absolutně neplatná (§ 39 obč. zák.). Jiný závěr by poskytovatele úvěru ve vztahu k dlužníkům – spořebitelům - neopodstatněně zvýhodňoval jen proto, že úvěrovou smlouvu uzavřeli v jiném časovém období..“ Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla Dodatkem č. 5 [anonymizováno] smlouvy uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně sjednaného úroku ve lhůtě stanovené ve smlouvě o úvěru. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na uhrazení dosud nevrácené části poskytnuté jistiny úvěru, na další nároky ze smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok, smlouvu o úvěru soud považuje za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově nepopsala a důkazně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. 6. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 5 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. -„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí:„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na bankovní účet částku ve výši 5 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 5 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzni