7 C 10/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 6 661,30 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 9 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 705 Kč v 60 týdenních splátkách po 279 Kč. Žalovaný uhradil do data podání této žaloby na svůj dluh celkem částku 12 059 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl ke splnění dluhu opakovaně vyzván. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud z provedených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Na základě smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 9 000 Kč, žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně zaplatit jistinu 9 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 7 705 Kč v 60 týdenních splátkách po 279 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni na svůj dluh celkem částku 12 059 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto: V projednávané věci soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2 390 o.z., přičemž dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí zápůjčky. Uvedený souhrnný poplatek v celkové výši 7 705 Kč představuje součet kapitalizovaného úroku ve výši 1 593 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 2 242 Kč a částky za splácení v hotovosti ve výši 3 870 Kč, defacto však byl celý tento souhrnný poplatek příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 7 705 Kč v projednávané věci činí 87,50 % z poskytnuté jistiny ve výši 9 000 Kč, při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí jako úrok přibližně 76,04 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce činila průměrná obvyklá úroková míra 9,14 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 76,04 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o zápůjčce jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. V řízení dále bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila řádně pohledávku za žalovaným na žalobkyni a že poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh částku 12 059 Kč, tedy celkově uhradil žalobkyni více, než mu žalobkyně poskytla. Žalobkyni proto nevzniklo ani právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2 991 odst. 2 o.z.. Soud s ohledem na shora uvedené žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení plně úspěšný, nicméně mu žádné náklady řízení nevznikly.