7 C 172/2023-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 2 500 Kč, která byla poukázána na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit částku 2 500 Kč s poplatkem 813 Kč do 26.03.2022. Tuto povinnost však žalovaná nesplnila. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 3 313 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení od 27.03.2022, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč za zaslané upomínky a částku 920 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě provedeného dokazování soud ze smlouvy o zápůjčce zjistil, že byla uzavřena dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalované. Jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu žalobkyně u [anonymizována dvě slova], žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2500 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit jistinu a poplatek 813 Kč do 26.03.2022, roční procentní sazba nákladů byla ve výši 2 980 %. Upomínkami byla žalovaná opakovaně vyzývána k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzvou ze dne 27. 2. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalované zaslána 27. 2. 2023. 5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytoval při posouzení schopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů 6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. 7. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. 8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne [datum] uzavřená mezi uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. musí žalovaná bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 27. 2. 2023 žalobkyně odeslala žalované výzvu k splnění dlužné částky. Žalovaná ve stanovené lhůtě neplnila (§ 573 o.z.), proto od 1.03.2023 je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaná je proto povinna vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit částku 2 500 Kč s 15 % úrokem z prodlení od 3. 3. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř. 9. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 2 500 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu ohledně částky 813 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 3 313 Kč od 27.03.2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a částky 920 Kč, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce zamítl jako neoprávněnou. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 233 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.