7 C 248/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 43 300 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 23.01.2023. V případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky se žalovaný dle smlouvy zavázal uhradit žalobkyni jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše smluvních pokut tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 výše uvedené smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobkyně požaduje tento poplatek za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru činí 16 800 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 16 800 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 24 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný nevrátil úvěr v datech splatnosti. Na výzvy žalobkyně k úhradě úvěru žalovaný nereagoval. Naposledy byla vyzván předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně ze dne 12.06.2023. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala, aby soud nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] která byla žalobkyní, coby poskytovatelem úvěru, podepsána dne [datum] a namísto podpisu žalovaného je na konci výše uvedené smlouvy uvedeno datum [datum] a SMS kód: [číslo] (dále také jen„ Smlouva“). Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 24 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr v pěti stejných splátkách opakujících se každých 14 dní ode dne čerpání úvěru do dne konečné splatnosti úvěru dne 23.01.2023. Roční procentní úroková sazba ani roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru není ve Smlouvě uvedena. Poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% za každý den čerpání úvěru, tedy ode dne poskytnuté úvěru do jeho úplného splacení. V případě prodlení klienta s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je klient dle čl. 8 Smlouvy povinen uhradit poskytovateli úvěru jednorázovou smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Z potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], [anonymizováno] ze dne [datum] vyplývá, že žalobkyně odeslala tento den v 17:01 hod. na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 24 000 Kč, jedná se o bankovní účet žalovaného (což vyplývá z dalšího potvrzení o provedené platbě [právnická osoba], [anonymizováno], v rámci kterého žalobkyně přijala od žalované z jeho účtu platbu ve výši 1 Kč). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou k úhradě ze dne 12.06.2023, která byla dle předloženého podacího lístku předána téhož dne k poštovní přepravě. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen„ o. z.“) a z § 2395 o. z., ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen zákon„ o spotřebitelském úvěru“). Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000. Žalovaný před podáním žaloby neuhradil ničeho. Žalobkyně má právo na vrácení pouze jistiny poskytnutého úvěru. Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, jakým způsobem byla posouzena úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu nedoložila, zda zjišťovala faktickou výši příjmů a výdajů žalovaného. Nutnost zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru respektovat shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne již z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR Nejvyšší soud ČR k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích opakovaně uvedl, že důsledky neschopnosti dlužníka splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku. Proto je na věřiteli, aby dlužníka náležitě před poskytnutím úvěru prověřil. Úvěr smí být poskytnut spotřebiteli jen tehdy, když byla s odbornou péčí posouzena schopnost dlužníka úvěr splácet. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 24 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši 24 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, částku 24 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalovaného vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena, a žalovanému ji uložil k úhradě. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož:„ Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaný byl poprvé vyzván k plnění prokazatelně upomínkou ze dne 12.06.2023, písemnost byla žalovanému odeslána téhož dne, v souladu s ustanovení § 573 o. z. se písemnost mohla dostat do dispozice žalovaného dne 15.06.2023, od 16.06.2023 tak byl žalovaný povinen plnit a ode dne následujícího, tj. od 17.06.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalovaného (výrok I.) O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než zákonné třídenní, Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalovaného je nepatrný.