7 C 45/2023-24 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 18 810 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, žalované poskytla dne [datum] na základě její žádost ze dne [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč splatný původně dne [datum]. Žalovaná se zavázal zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 7 476 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Žalovaná dosud žalobkyni na svůj dluh uhradila částku 2 090 Kč. Žalovaná se k žalobě vyjádřila v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu, kde však uvedla toliko, že nesouhlasí s výší požadované částky.. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Soudu byla k důkazu předložena Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] (dále také jen„ Smlouva“), kterou dle tvrzení žalobkyně měla uzavřít žalobkyně, coby poskytovatel úvěru, a žalovaná, coby klient. Žalovaná je ve Smlouvě označena jménem a příjmením, adresou pobytu, rodným číslem, emailovou adresou, telefonním číslem, číslem občanského průkazu a číslem bankovního účtu. Žádný z účastníků není pod Smlouvou vlastnoručně podepsán, pod Smlouvou je uvedeno, že je podepsána digitálně, u digitálního podpisu žalovaného je kromě data a jména uvedena též IP adresa. Ve Smlouvě se poskytovatel úvěru zavazuje klientovi poskytnout finanční prostředky ve výši 7 000 Kč, a to na bankovní účet klienta, klient se zavazuje splatit úvěr do 30 dnů od poskytnutí úvěru, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 3305 % v případě řádného splácení, úroková sazba činí 39 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činí 7 476 Kč. Z Dohody o narovnání ze dne [datum] na které je vlastnoruční, úředně ověřený podpis žalované vyplývá, že účastníci měli mezi sebou spor ohledně výše dlužné částky, a proto své vzájemné vztahy narovnali tak, že žalovaná uhradí celkem částku 20 900 Kč v deseti splátkách po 2 090 Kč. Žalobkyně dále soudu předložila předžalobní výzvu k úhradě dluhu ze dne 5.09.2022 včetně dokladu o jejím odeslání žalované téhož dne. Další, žalobkyní v žalobním návrhu avizované listinné důkazy, nebyly předloženy. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum] byla žalované poskytnuta na její bynkovní účet částka 7 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny 7 000 Kč zavázala zaplatit žalobkyni úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru po slevě ve výši 7476 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Následně mezi sebou účastníci narovnali sporné nároky tak, že žalovaná se zavázala uhradit celkem částku 20 900 Kč v deseti splátkách po 2 090 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko 2 090 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu soud posoudil věc po právní stránce takto: Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 o.z., která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaných souhrnných poplatků za poskytnutí úvěru, které tvoří úrok ve výši 39% ročně a jednorázový poplatek ve výši 7 476 Kč se splatností do 30 dnů od poskytnutí úvěru, defacto obě uvedené položky jsou příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v jejich souhrnu o smluvní úrok. Jednorázový poplatek ve výši 7 476 Kč v projednávané věci činí více než 100 % z poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. V součtu se sjednaným úrokem ve výši 39% ročně tak celkový příjem žalobkyně za poskytnutí prostředků byl sjednán ve výši 3 305 % ročně. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 7,92% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 1 023 % ročně přesahuje obvyklý úrok stodvacetidevítinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 7 000 Kč, žalovaná dosud uhradil na svůj dluh 2 090 Kč, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 4 910 Kč. Žalobkyně odeslala žalované dne 5.09.2022 výzvu k úhradě dluhu, dne 6.09.2022 byla výzva žalované doručena podle § 573 o.z., dne 7.09.2022 měla žalovaná plnit a od 8.09.2022 je v prodlení podle § 1 958 o.z. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.