8 C 129/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2.5.2023 domáhala po žalované zaplacení částky 18954,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 586,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 940,85 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7009,72 Kč od 20.10.2022 do zaplacení ve výši 11,75 %, úroku 15 % ročně z částky 6714,11 Kč od 20.10.2022 do zaplacení a náhrady nákladů řízení, kdy uplatněný nárok odůvodňuje postoupenou pohledávkou z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. č [číslo] ze dne [datum] s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště finanční hotovost ve výši 15 000 Kč, kterou se zavázala uhradit s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání, tj celkem 27 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaná se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstala tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsaly dne [datum] smlouvu o úvěru, kdy na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy v místě bydliště žalované, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy (viz smlouva o úvěru). V předmětné smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 1444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1394Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč (viz smlouva o úvěru). Celkovou dlužnou částku ve výši 27 888 Kč s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12 888Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti ve 14 měsíčních splátkách po 1992Kč, RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44% (viz smlouva o úvěru). Ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max. 500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 16000Kč (transakční historie). K prověření úvěruschopnosti žalobkyně nenabídla žádná tvrzení. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky, seznam postoupených pohledávek), přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávky). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka, podací lístek). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto žádné konkrétnější skutečnosti v žalobě netvrdí, po poučení dle §118a, odst. 1 k prokázání této skutečnosti odkázala pouze předsmluvní informace a kartu dlužníka, které však nedoložila. Povinnost posoudit úvěruschopnost je však objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně pak netvrdila, že sama nějaké prověřovací úkony činila a nedoložila v této souvislosti, žádné důkazy. Žalobkyně tak v řízení neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím předmětného úvěru. 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o úvěru, žalované týž den byla v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč, kdy převzetí stvrdila podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle jistiny úrok v celkové výši 1444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7350Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1394Kč, poplatek za inkaso ve výši 2700Kč, tj. celkem 27 888 Kč (s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 12888Kč), kdy celkovou dlužnou částku se zavázala uhradit v hotovosti v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč RPSN spotřebitelského úvěru činilo dle smlouvy 272,44%, ve smluvních podmínkách je zakotvena smluvní pokuta 0,1% z dlužné částky, se kterou je v prodlení (max. 500Kč za každou splátku v prodlení), poplatek za výzvu k zesplatnění pohledávky ve výši 1500Kč, poplatek za upomínku ve výši 750Kč. Předchůdkyně žalobkyně žádné prověřovací úkony a hodnocení bonity žalované nečinila, neprověřila úvěruschopnost žalované Žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu o úvěru předchůdkyni žalobkyně celkem částku 16000Kč. Pohledávky vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byly ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvy o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 15000Kč v hotovosti, kterou se zavázala splácet v 14 měsíčních splátkách po 1992 Kč, kdy celkem měl vrátit se všemi úroky a poplatky 27 888 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů (RPSN) na úvěr činila 272,44%. S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu úvěru (zejména odměny za poskytnutí úvěru a dalších poplatků) s dobrými mravy. 8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích (např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) opakovaně uvádí, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. Obecné soudy jsou tak povinny zkoumat z úřední povinnosti, zda došlo k porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru, a to i ve vztahu k § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20), s účinností od 29.5.2022 je tato povinnost zakotvena přímo v ustanovení §87 ZSÚ. 9. V daném případě ve věci žalobkyně neprokázala, z jakých konkrétních podkladů bylo při posuzování úvěruschopnosti vycházeno. Stejně tak žalobkyně netvrdila, ani nedoložila, že sama aktivně, např. vedle získaných informací od žalované právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky a databáze. Pokud pak předchůdkyně žalobkyně neprověřila skutečnosti ohledně žalované, nelze uzavřít jinak, než prověření žalované nebylo dostatečné a řádné. Toto samo o sobě již stačí k učinění závěru, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, a to s důsledky z toho plynoucími dle §87 ZSÚ v podobě neplatnosti