8 C 207/2022-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 9 368 Kč s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky 9368 Kč od 29.11.2019 do zaplacení představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté ji žalobkyní dle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kdy jistina úvěru činila 12000Kč, poplatek za zapracování a doručení úvěru ve výši 2640 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2880Kč, úrok ve výši 4296 Kč, kdy žalovaná na úvěr uhradila jen 12 448Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaná se k jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavila a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázaná následujíc skutková zjištění, že žalobkyně jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaná, jakožto fyzická osoba (spotřebitel), dne [datum] sjednaly smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut hotovostně úvěr ve výši 12 000 Kč (viz úvěrová smlouva). Ve smlouvě byl sjednán poplatek za zapracování a doručení úvěru ve výši 2640 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 2880Kč a úrok ve výši 4296 Kč, zápůjční úroková sazba činila 70,89% ročně, RPSN úvěru 212,77% (viz úvěrová smlouva, informace o úvěru). Žalovaná se zavázala úvěr včetně příslušenství a poplatků ve výši 21 816 vrátit v 60 týdenních splátkách po 363,60Kč (viz úvěrová smlouva). Žalobkyně před poskytnutím úvěru sepsala evidenční kartu, kde jsou informace o žalované a jejích poměrech, dále prověřovala informace o majetkových poměrech žalované z veřejně dostupných a interních zdrojů (viz evidenční karta klienta). Žalovaná na předmětný úvěr ničeho postupně splatila celkem 12 448Kč (viz informace o smlouvě - přehled splácení). Žalobkyně žalovanou několikrát upomínala a o úhradu dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 12.4.2022 (viz předžalobní výzva). 5. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 12000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalované a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy. 6. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě žalobkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovanou, když svá tvrzení o prověřování žalované z jiných zdrojů neprokázala. Pokud se pak žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované (zejména aktivního zjišťování a prověřování), a vzhledem k absenci doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. 7. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018), kdy sjednaná odměna za úvěr (úrok), zde reprezentována úrokem výši 4296 Kč, poplatkem za zapracování a doručení úvěru ve výši 2640 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 2880Kč, činila skoro polovinu jistiny, RPSN pak činilo 212,77%, přičemž za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V daném případě dle údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) činilo RPSN v rozhodném období cca 9%, RPSN ve smlouvě tak je cca 31 krát větší. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné, kdy ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání a tudíž neplatná. 8. S ohledem na výše dovozenou neplatnost smlouvy přichází tedy do úvahy vrácení jen případného bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ a podpůrně ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalované však byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 12000Kč, přičemž žalovaná vrátila 12 448Kč. Bezdůvodné obohacení tedy žalovaná vrátila ještě před podáním žaloby, tudíž ve věci vůbec nepřipadlo do úvahy uložení povinnosti žalované vrátit plnění žalobkyni v jakékoliv výši. Žaloba proto musela být v plném rozsahu zamítnuta, čemuž odpovídá výrok I. 9. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Při úvaze o poměru úspěchu ve věci soud vyšel z ustálené judikatury, podle které soud musí rozhodnout o celém nároku, tedy i o příslušenství žalované pohledávky, přičemž k vyčíslení příslušenství pohledávky je rozhodující stav příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla plně žalovaná (žalobkyně neuspěla ze 100% uplatněného nároku), žalované však žádné náklady nevznikly, a proto soud o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. 10. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona o.s.ř.