8 C 224/2022-64 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou a doplněním žaloby domáhá po žalovaném zaplacení částky 41 561 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 561 Kč od 18.1.2021 do zaplacení jako nedoplatku z úvěrové smlouvy ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému revolvingový úvěr až do výše 50 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem a poplatky, přičemž žalovaný v průběhu vztahu načerpal celkem 105 799 Kč, zaplatil však pouze 64 238 Kč, pro neplacení úvěru žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení dluhu s příslušenstvím, přičemž žalovanou částku požaduje jako bezdůvodné obohacení (rozdíl mezi načerpanou a splacenou částkou), když uzavřená smlouva, jakožto právní důvod, odpadl. Na předžalobní výzvu ani předchozí upomínky žalovaný nereagoval 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měla řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace (certifikáty podpisů) revolvingový úvěr (úvěrový rámec až 20 000Kč), kdy úvěr se zavázal vracet i s úroky (viz úvěrová smlouva). Žalovaný v průběhu vztahu načerpal celkem 105 799 Kč, zaplatil však pouze 64 238 Kč, kdy úvěr splácel nepravidelně (viz přehled o úvěru, přehled transakcí, výpis obratu, výpis transakce, přehled splátek). Později pro neplacení úvěru žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila (viz odstoupení od smlouvy) a vyzvala žalovaného k vrácení dluhu s příslušenstvím, přičemž žalovanou částku požaduje jen jako bezdůvodné obohacení (rozdíl mezi načerpanou a splacenou částkou), kdy dluh činí 41 561Kč (viz přehled o úvěru, přehled transakcí, výpis obratu, výpis transakce, přehled splátek). Na předžalobní výzvu ani předchozí upomínky žalovaný nereagoval (viz předžalobní upomínka). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Žalobkyně tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1,2 a 3 o.s.ř. o odlišném právním hodnocení věci (plnění z neplatné úvěrové smlouvy) a chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni. 6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela prostřednictvím elektronické komunikace (certifikáty podpisů) revolvingový úvěr (úvěrový rámec až 20 000Kč), kdy úvěr se zavázal vracet i s úroky. Žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalovaný v průběhu vztahu načerpal celkem 105 799 Kč, zaplatil však pouze 64 238 Kč, kdy úvěr splácel nepravidelně. Později pro neplacení úvěru žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k vrácení dluhu s příslušenstvím, přičemž žalovanou částku požaduje jen jako bezdůvodné obohacení (rozdíl mezi načerpanou a splacenou částkou), kdy dluh činí 41 561Kč Na předžalobní výzvu ani předchozí upomínky žalovaný neragoval. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do 20 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu úvěru s dobrými mravy, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelských úvěrů řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. 8. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla v rámci prvního úvěru poskytnuta na jistině částka 105 799 Kč č, žalovaný zaplatil 64 238 Kč, proto je povinen vrátit částku 41 561 Kč, přičemž za dobu přiměřenou možnostem žalované vzhledem k obecné povaze úvěru postupně splácet půjčenou částku a ohledem na principy ochrany spotřebitele soud považuje rozložení jistiny do 10 splátek, a to ve smyslu ustanovení §1931 o.z. pod ztrátou výhody splátek, čemuž pak odpovídá výrok I. 9. Ve zbývajícím rozsahu (o úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 41 561 Kč od 18.1.2021 do zaplacení) soud žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť tyto další nároky uplatněné žalobkyní nad rámec přiznané části jistiny úvěru vycházejí ze smlouvy, kterou soud posoudil jako absolutně neplatnou (výrok II). 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 860,70 Kč, přičemž tato částka představuje 67,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83,6 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 16,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 079 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 561 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem, předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřesahující 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Vedle podmínky peněžitého plnění nepřesahujícího 50 000 Kč byla splněna i podmínka, že jde o návrh ve skutkově i právně obdobných věcech na ustáleném vzoru (bez konkrétnějších skutkových tvrzení) podávaný opakované týmž žalobcem, z činnosti soudu je pak známo, že žalobkyní bylo podáno na desítky žalob s obdobným obsahem a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat celé požadované náklady.