8 C 68/2023-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13.2.2023 domáhá po žalovaném zaplacení částky 41 250 Kč s úrokem z prodlení z částky 41 250 Kč od 20.07.2018 do zaplacení ve výši 9 % představující nesplacené peněžní prostředky s příslušenstvím poskytnuté ji žalobkyní dle smlouvy o úvěru ze dne 25.5.2017, kdy jistina úvěru činila 35 000Kč, souhrnný poplatek za zapracování pak 26 950Kč, kdy žalovaná uhradila jen 20 700Kč, když před poskytnutím úvěru žalobkyně měla řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalobkyně omluvila svou neúčast při soudním jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (uvedených vždy v závorce), ze kterých má za prokázaná následující skutková zjištění, že žalobkyně jakožto právnická osoba poskytující úvěry a žalovaný, jakožto fyzická osoba (spotřebitel), dne [datum] sjednali společně smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut hotovostně úvěr ve výši 35 000 Kč (viz úvěrová smlouva). Ve smlouvě byl sjednán poplatek za zapracování a doručení úvěru ve výši 7000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso ve výši 7700Kč a úrok v souhrnné výši 12250 Kč, zápůjční úroková sazba činila 66% ročně, RPSN úvěru 195,34% (viz úvěrová smlouva, informace o úvěru), kdy celková částka k vrácení činila 61 095Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství a poplatků vrátit v 60 týdenních splátkách po 1032,50Kč (viz úvěrová smlouva). Žalobkyně před poskytnutím úvěru sepsala evidenční kartu, kde jsou informace o žalovaném a jeho poměrech, kdy příjmy domácnosti mají činit 59 779 Kč, výdaje pak 32468 Kč, u kolonky cizí úvěrující je uvedeno EX a měsíční splátka 7748 Kč, v evidenční kartě nejsou žádné údaje, jak mimo sdělených údajů žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného (viz evidenční karta klienta). Žalovaný na předmětný úvěr postupně splatil celkem 20 700Kč (viz informace o smlouvě - přehled splácení). Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou zaslanou dne 24.6.2022 (viz předžalobní výzva, podací arch). 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto sice konkrétní skutečnosti v žalobě tvrdí, dokonce že sama úvěruschopnost prověřovala, k prokázání této skutečnosti však označila jen kartu zákazníka. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně v souvislosti s úvěruschopností nedoložila žádné důkazy prokazující, že úvěruschopnost zkoumala nad rámec sdělných údajů žalovaným, když takové skutečnosti z jí předložených důkazů nevyplývají. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované, a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni v podobě jiného právního posouzení věci. 6. Soud pak ze skutkových zjištění učinil následující skutkové závěry. Žalobkyně a žalovaný společně sjednali spotřebitelský úvěr, kdy byla žalovanému poskytnuta hotovostně částka ve výši 35000 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání o poplatku za zapracování a doručení úvěru ve výši 7000 Kč, poplatku za hotovostní inkaso ve výši 7700Kč, úroku v souhrnné ve výši 12250 Kč, zápůjční úrokové sazbě 66% ročně, RPSN úvěru 195,34%, kdy celková částka k vrácení činila 61 095Kč, přičemž žalovaný se zavázal úvěr včetně příslušenství a poplatků vrátit v 60 týdenních splátkách po 1032,50Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru sepsala evidenční kartu, kde jsou informace o žalovaném a jeho poměrech, kdy příjmy domácnosti mají činit 59 779Kč, výdaje pak 32468 Kč, u kolonky cizí úvěrující je uvedeno EX a měsíční splátka 7748 Kč, v evidenční kartě nejsou žádné údaje, jak mimo sdělených údajů žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na předmětný úvěr postupně splatil celkem 20 700Kč Žalobkyně žalovaného upomínala o úhradu dluhu, naposledy pak předžalobní upomínkou zaslanou dne 24.6.2022. 7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaná jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřely smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalované poskytnuta částka 35 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjčky s dobrými mravy. 8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě žalobkyně vycházela jen z údajů poskytnutých žalovaným, když svá tvrzení o prověřování žalovaného z jiných zdrojů neprokázala. Pokud se pak žalobkyně nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, přišla o možnost být poučena soudem ve smyslu § 118a o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného (zejména aktivního zjišťování a prověřování), a vzhledem k absenci doložení takových tvrzení je nutno též shodně uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. 9. Vedle této neplatnosti soud dále shledal absolutní neplatnost předmětné smlouvy pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ve spojení s § 588 o. z., s přihlédnutím k judikatuře Nejvyššího soudu (srovnej např. rozhodnutí sp.zn. 20 Cdo 1387/2016, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 236/2005, 20 Cdo 3498/2018), kdy sjednaná odměna za úvěr (úrok), zde reprezentována úrokem výši 12250 Kč, poplatkem za zapracování a doručení úvěru ve výši 7000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 7700Kč, činila skoro polovinu jistiny, RPSN pak činilo 195,34%, přičemž za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. V daném případě dle údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách (ARAD – Systém časových řad) činilo RPSN v rozhodném období cca 10%, RPSN ve smlouvě tak je cca 20 krát větší. Z toho důvodu dospěl soud k závěru, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je ve zjevném rozporu s dobrými mravy, a je proto podle ustanovení § 588 o. z. neplatné, kdy ujednání o úrocích a dalších poplatcích přitom představuje neoddělitelnou část smlouvy o úvěru. Toto ujednání tedy nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Je-li pak nemravná taková součást smlouvy, je nemravná celá smlouva jako právní jednání a tudíž neplatná. 10. S ohledem na výše dovozenou neplatnost smlouvy přichází tedy do úvahy vrácení jen případného bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ a podpůrně ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. Žalovanému však byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 35 000Kč, přičemž žalovaný vrátil 20 700Kč, proto je povinen vrátit 14 300Kč. Pokud jde o výklad povinnosti vrát