8 C 70/2023-28 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je zaplacení částky 4 855 Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru podepsané účastníky dne [datum] [číslo] smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, tj. z částky 31 563 Kč za období od 10.6.2022 do 15.11.2022 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil. 3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Právní zástupce žalobkyně omluvil svou neúčast při soudním jednání a souhlasil s projednáním a rozhodnutím věci bez jeho účasti. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle §101, odst. 3 o.s.ř. 4. Soud z obsahu spisu a z provedených důkazů dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal s žalobkyní dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] kdy na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet peněžní prostředky ve výši 27 500 Kč (částku 25000 pak na účet zprostředkovatele), kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal vrátit společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na přední straně smlouvy o úvěru, tedy celkem částku ve výši 37 500 Kč v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1500 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce, kdy 1. splátka byla dohodnuta se splatností na den 20.2.2022. Před poskytnutím úvěru žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný smlouvu řádně neplnil, žalobkyně proto podala vůči žalovanému příslušnou žalobu k zdejšímu soudu, přičemž ve věci Okresní soud v Sokolově vydal dne 20.6.2022 elektronický platební rozkaz, č.j. EPR 161806/2022-6, který nabyl právní moci dne 15.7.2022 a je vykonatelný, přičemž pohledávku z tohoto exekučního titulu ve výši 31 563 Kč žalovaný uhradil ke dni 15.11.2022. Předmětná úvěrová smlouva obsahuje ujednání, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru. 5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně v tomto směru nic netvrdí a nedokládá, k prokázání této skutečnosti pak žádné důkazy nenavrhla. Žalobkyně pak tím, že se nedostavila k jednání soudu konanému ve věci, zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni, kdy tak neustála břemeno tvrzení a důkazní, že před poskytnutím úvěru prověřila úvěruschopnost žalovaného. 6. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení § 1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ si sjednali smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smlouvy se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavření předmětné smlouvy z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, kdy s ohledem na skutkové závěry a ustálenou judikaturu (např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu sp.zn. III. ÚS 4129/18) lze uzavřít, že žalobkyně neprokázala (viz shora), že před poskytnutím spotřebitelského úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu §3, odst. 1, písm. c) a §86 ZSÚ, což je nutně spojeno se sankcí neplatnosti takové smlouvy o úvěru dle §87 ZSÚ. Podle ustanovení §87, odst.1 poslední věty ZSÚ je pak žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, kdy toto ustanovení je speciálním ustanovení vůči § 2991 odst. 1 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení, které má při aplikaci přednost před zmiňovanou obecnou úpravou vydání bezdůvodného obohacení. Ze speciálního ustanovení § 87 ZSÚ ve spojení s principy ochrany spotřebitele nesporně vyplývá, že spotřebitel jako dlužník je povinen vrátit žalobci jako věřiteli pouze neuhrazenou jistinu úvěru, a že započtení vzájemných pohledávek musí soud provést z úřední povinnosti, aby byl dodržen princip, že věřiteli poškozujícího spotřebitele nelze poskytovat právní ochranu a že podle § 6 odst. 2 o.z. nelze připustit, aby škodící věřitel těžil ze svého protiprávního činu v podobě získání jiných nároků, na které nemá ze zákona právo. Z ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ rovněž vyplývá, že spotřebitel, kterému neměl být úvěr vůbec poskytnut, se nemůže dostat do prodlení s jeho vrácením, pokud vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho schopnostem. Z tohoto hmotněprávního ustanovení je zřejmý záměr zákonodárce nepřiznat škodícímu věřiteli žádné (ani zákonné) úroky z prodlení (srovnej důvodovou zprávu k tomuto ustanovení). Lze tedy shrnout, že v případě aplikace ustanovení §87, odst.1 ZSÚ nelze uvažovat o přiznání úroku z prodlení, jako by tomu bylo u běžného bezdůvodného obohacení, natož dalších jiných nároků (např. smluvní pokuty) Žalovanému byla v rámci úvěru poskytnuta na jistině částka 30000 Kč, žalovaný vrátil žalobkyni celkem 31 563 Kč. Žaloba proto musela být jako nedůvodná zamítnuta, neboť uplatněný nárok žalobou v této věci v podobě smluvní pokuty je již nad rámec vrácené jistiny úvěru, přičemž smluvní pokuty vycházejí ze smlouvy, kterou soud musel, s ohledem na neprokázání úvěruschopnosti žalovaného, posoudit jako absolutně neplatnou. Za této situace pak z neplatné smlouvy nemohla být žalobkyni přiznána ani požadovaná smluvní pokuta a soud tak musel žalobu v plném rozsahu zamítnout (výrok II). 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, když žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta, a proto by měl po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Podle obsahu spisu mu však žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly, když byl po celou dobu řízení pasivní, soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, je uvedeno ve výroku II.