10 C 211/2024-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společnosti , právnická osoba, smlouvu o úvěru č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit vedle jistiny úvěru poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 776 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 971 Kč s úrokovou sazbou 18,57 % ročně a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a za službu komfortního splácení ve výši 1 305 Kč. Žalovaný čerpal úvěr v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdil svým podpisem smlouvy. Splacení úvěru se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 284 Kč, když poslední splátka byla stanovena na 3. 8. 2023. Žalovaný neuhradil úvěr řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným následně postoupena žalobkyni a to s účinností od 27. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dlužnou jistinu s příslušenstvím a s poplatky neuhradil ani po upomínkách. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Žalovaný na úhradu úvěru neuhradil nic. Žalobkyně žádá, aby žalovaný byl uznán povinným uhradit částku 12 364,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 702,92 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 198,6 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 7000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení ve výši 15 %, úrok 18,57 % ročně z částky 7000 Kč od 28.9.2023 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.4. Žalobkyně předložila listiny – smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , ze které zjistil, že byla uzavřena dne , datum, mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru, zaplatit úrok a další platby, to vše ve výši 5 776 Kč a to do dne splatnosti úvěru, tj. do 3. 8. 2023. Ze zákaznické karty žalovaného byly zjištěny jeho příjmy a výdaje, příjmy byly doloženy výplatními páskami. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že dne 21. 9. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena zároveň s výzvou k úhradě dluhu do 10 dnů přípisem ze dne 29. 9. 2023 s tím, že žalovaný byl povinen uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 10 dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána 27. 10. 2023.5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Na základě zjištěného skutkového stavu a v souladu s právním posouzením soud s ohledem na výši příjmu dosahovaného žalovaným a výši poskytnutého úvěru dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a vyhodnocena tak, že žalovaný je způsobilý ke splácení úvěru, proto mu byl právní předchůdkyní žalobkyně úvěr poskytnut. Uzavřená smlouva o úvěru sjednaná mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 22. 9. 2022 je však neplatná s ohledem na sjednanou výši souhrnných poplatků, které měl žalovaný z půjčených peněžních prostředků zaplatit. I pro ujednání o úrocích, jejichž výše sice není stanovená žádným právním předpisem, rovněž platí ustanovení § 580 o.z., tzn., že výše úroků nemůže být v rozporu s dobrými mravy. Částka 5 776 Kč označená jako poplatek za poskytnutí úvěru ve skutečnosti navyšuje cenu, kterou je žalovaný vedle jistiny povinen zaplatit. Ze samotného porovnání poskytnutého úvěru ve výši 7 000 Kč a cenou za tuto službu ve výši souhrnného poplatku (cenou peněz) představuje roční úrok 95 %. Částka 5 776 Kč označená jako poplatek za poskytnutí úvěru tak ve skutečnosti představuje zastřený úrok, tj. úplatu, nebo-li odměnu za půjčené prostředky rozložené do jednotlivých položek souhrnného poplatku. Ujednání o úroku ve formě souhrnného poplatku nelze oddělit a posuzovat ho samostatně od ostatních ujednáních ve smlouvě, proto tvoří neoddělitelnou část smlouvy. S ohledem na povahu právního úkonu a jeho obsah je logické, že bez sjednání tak vysokého souhrnného poplatku by právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu o úvěru se žalovaným neuzavřela. Jestliže se dobrým mravům příčí ujednání, o podstatné náležitosti smlouvy (ujednání o úroku), příčí se dobrým mravům celá smlouva. Sjednaná nemravná a nepoctivá výše úroků způsobilou nemravnou a absolutně neplatnou celou smlouvu. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla peněžní prostředky z neplatného právního jednání, kterými se žalovaný bezdůvodně obohatil, proto dle § 2993 o.z. musí získané bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 27. 10. 2023 žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Žalovaný ve stanovené lhůtě neplnil (§ 573 o.z.), proto od 10. 11. 2023 je žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu, je proto povinen zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný je povinen uhradit dlužnou částku s úrokem z prodlení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.7. Výrokem I. byl žalovaný uznán povinným zaplatit 7 000 Kč s úrokem z prodlení vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud proto žalobu v části rozdílu mezi požadovanou částkou 12 364,20 Kč a přiznanou částkou 7 000 Kč, tj. v části 5 364,20 Kč, zamítl stejně jako příslušenství, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru jako neoprávněnou.8. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Účastníci byli ve sporu úspěšní a to každý z nich přibližně ve výši jedné poloviny, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.