10 C 49/2024-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně v žalobě uvedla, že dne 14. 7. 2016 uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce č. , číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Dle smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka výši 7 000 Kč s úrokem ve výši 0,9 % denně, tj. 2 941,69 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 9 941,69 Kč ve dvou splátkách dne 13. 8. 2016 a 12. 9. 2016. Zápůjčka byla poukázána na účet žalované dne 14. 7. 2016. Žalovaná neuhradila zápůjčku řádně a včas, dne 3. 7. 2017 uhradila pouze 1 000 Kč. Zůstatek zápůjčky s příslušenstvím neuhradila ani po upomínkách. Žalobkyně nemá důkazy, že byla posouzena schopnost žalované splácet zápůjčku. Žalobkyně žádá, aby žalovaná byla uznána povinnou uhradit částku 6 000 Kč, s 8,05 % úrokem z prodlení z částky 7 000 Kč od 13. 9. 2016 do 3. 7. 2017 a z částky 6 000 Kč od 4. 7. 2017 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. O žalobě soud rozhodl dle § 115 a) o.s.ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Žalobkyně předložila listinné důkazy – smlouvu o zápůjčce č. , číslo, uzavřenou se žalovanou, ze které bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 7 000 Kč. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně poukázala na účet žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala poukázanou částku uhradit spolu s příslušenstvím ve splátkách do 12. 9. 2016. Z předžalobní výzvy z 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě poskytnuté částky včetně příslušenství. Z podacího lístku bylo zjištěno, že výzva k úhradě byla žalované zaslána 26. 8. 2020 s tím, aby dlužnou částku uhradila do 7 dnů. Obsah listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženým v žalobě. Žalobkyně sdělila, že nemá doklady o tom, že prošetřila úvěruschopnost žalované.5. Podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.6. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 věta první a druhá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.8. Na základě zjištěného skutkové stavu a v souladu s právním posouzením soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce č. , číslo, ze dne 14. 7. 2016, která dle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., je považována za spotřebitelský úvěru, uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť žalobkyně netvrdila a neprokázala, jakým způsobem před uzavřením smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalované splácet zápůjčku. Žalobkyně uvedla, že nemá důkazy, ze kterých by vyplývalo, že zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tak nesplnila svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč z neplatného právního jednání, na základě nichž se žalovaná bezdůvodně obohatila, proto dle § 2993 o.z. proto musí bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni již 1 000 Kč, k úhradě zbývá částka 6 000 Kč. U bezdůvodného obohacení není zákonem stanovená splatnost pohledávek. Den splatnosti pohledávky mezi účastníky nebyl smluven, proto teprve na výzvu k plnění se dluh stal splatným. Dne 26. 8. 2020 žalobkyně odeslala žalované výzvu k splnění dlužné částky do 7 dnů od výzvy. Žalovaná ve stanovené lhůtě ( § 573 o.z.) neplnila, proto je od 2. 9. 2020 v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou peněžité částky, je proto povinna vedle jistiny zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o.z., jehož výše je v souladu s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s příslušenstvím do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160/1 o.s.ř.9. Výrokem I. byla žalovaná uznána povinnou zaplatit 6 000 Kč s příslušenstvím vztahujícímu se k bezdůvodnému obohacení. Výrokem II. soud žalobu v části ohledně 8,05 % úroku z prodlení z částky 7 000 Kč od 13. 9. 2016 do 3. 7. 2017 a z částky 6 000 Kč od 4. 7. 2017 do zaplacení, to vše požadované z absolutně neplatné smlouvy o úvěru zamítl jako neoprávněnou.10. Výrok o nákladech řízení je v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ze kterého vyplývá, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z větší části, soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Žalobkyni vznikly náklady řízení v souvislosti s podáním žaloby, které je žalovaná povinna uhradit. Žalobkyně uplatnila typizovanou žalobu, proto odměna za jeden úkon právní služby je v daném případě ve výši 200 Kč dle § 14 b) odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění. Zástupce žalobkyně vykonal v řízení před soudem prvního stupně 3 úkony právní služby, přísluší mu 3 x 200 Kč a 3 x 100 Kč za tři režijní paušály v souladu s ust. § 14 b) odst. 5 téže vyhlášky, dále 21 % DPH, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to ve výši 189 Kč a soudní poplatek 400 Kč. Žalobkyni by tak byly přiznány náklady řízení ve výši 1 489 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.