11 C 88/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně uvedla v žalobě, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, . Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této smlouvy také předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle smlouvy a dle předpisu splátek dne 20. 7. 2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok v pevné výši 1 522 Kč. Žalovaný se dále zavázal zaplatit paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu) a to úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 400 Kč. Veškeré úhrady za služby byly sjednány na první straně smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 55 776 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 20. 7. 2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 21. 5. 2022 ve výši 4 000 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 306,68 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 13 634 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 857,66 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 4 628,57 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve smlouvě, tj. k 20. 7. 2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 21. 7. 2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8 % ročně. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobkyně svou procesní legitimaci. Žalobkyně požaduje zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 306,68 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 634 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 857,66 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 4 628,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 482,21 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od počátku prodlení do 11. 7. 2023 ve výši 2 087,46 Kč, úroků z úvěru ve výši 8% p. a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky ve výši 29 255,14 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 27 948,46 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 306,68 Kč, od 21. 7. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, odeslanou doporučeně dne 12. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a obě strany sporu projevily souhlas s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení ústního jednání (§ 115a o. s. ř.). Žalobkyně do spisu založila Smlouvu o úvěru, Předpis splátek, Transakční historii, Smlouvu o postoupení pohledávek, příslušnou stranu Přílohy č. 1 Smlouvy o postoupení pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky, Předžalobní výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem vč. dokladu o odeslání, tedy listiny, z nichž vychází skutkové tvrzení.3. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalovanému poskytla 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 14 splátkách 55 776 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Dospěl k závěru, že smlouva ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště a jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovanému a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok (cenu peněz). Souhrnný poplatek ve výši 25 776 Kč v projednávané věci činí 83 % z poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč při splatnosti 14 měsíců, tj. při splatnosti jeden rok činí 74 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a další). V době uzavření smlouvy se obvyklá úroková míra pohybovala kolem 9 % ročně. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2022 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy. Nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil.4. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je tedy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle § 2991 odst. 1 o. z.: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč a že jí žalovaný vrátil 4 000 Kč. Na úkor postupitelky se bezdůvodně obohatil o částku 26 000 Kč. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 1 o. z. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění ve lhůtě do 26. 1. 2024 prokazatelně v rámci Výzvy k plnění ze dne 11. 1. 2024 odeslané 12. 1. 2024. Od 27. 1. 2024 je žalovaný v prodlení. Žalobkyně má od tohoto dne právo na úrok z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou.5. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.6. Žalobkyně byla ve sporu převážně neúspěšná. Žalovaný žádné náklady řízení nevynaložil. Soud proto v souladu s ust. § 142, odst. 2 o. s. ř. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.