16 C 150/2024-21 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 69 352 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem bytové jednotky č. , číslo, v domě na adrese: , adresa, , který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2022 na dobu určitou v období od 25. 4. 2022 do 31. 12. 2025, přičemž žalovaná se zavázala platit žalobci s účinností od 1. 1. 2023 nájemné ve výši 7 590 Kč měsíčně a zálohy na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně splatných vždy do 22. dne předcházejícího měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby, neboť dosud dluží žalobci částku 17 338 Kč měsíčně za říjen 2023 až leden 2024. Žalobce před podáním žaloby neúspěšně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě i přes výzvu soudu včas nevyjádřila.3. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:4. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky bytové jednotky č. , číslo, v domě na adrese: , adresa, , který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2022 na dobu určitou v období od 25. 4. 2022 do 31. 12. 2025, přičemž žalovaná se zavázala platit žalobci s účinností od 1. 1. 2023 nájemné ve výši 7 590 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně splatných vždy do 22. dne předcházejícího měsíce. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou nájemného a záloh na služby, neboť dosud neuhradila žalobci částku 17 338 Kč měsíčně za říjen 2023 až leden 2024. Žalobce před podáním žaloby neúspěšně vyzval žalovanou k úhradě celé dlužné částky.5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.6. Podle § 2247 o.z. strany si ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis. Strany si ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytováním služby.7. Podle § 2251 odst. 1 o.z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 o.z. obdobně.8. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o službách“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky bytové jednotky č. , číslo, v domě na adrese: , adresa, , který žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 25. 4. 2022 na dobu určitou v období od 25. 4. 2022 do 31. 12. 2025, přičemž žalovaná se zavázala platit žalobci s účinností od 1. 1. 2023 nájemné ve výši 7 590 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně splatných vždy do 22. dne předcházejícího měsíce. Žalovaná svůj závazek nedodržela, neboť za období od října 2023 do prosince 2023 nezaplatila žalobci nájemné ve výši 7 590 Kč měsíčně (tj. celkem částku 22 770 Kč) a za leden 2024 nezaplatila žalobci nájemné ve výši 7 590 Kč měsíčně a zálohu na služby ve výši 9 748 Kč, přičemž žalovaná v řízení neprokázala, že by tyto dlužné částky žalobci uhradila, ani nijak netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok v této části vůči ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Nárok žalobce vůči žalované na zaplacení nájemného ve výši 7 590 Kč měsíčně za období od října 2023 do ledna 2024 a záloh na služby ve výši 9 748 Kč za leden 2024 je proto v souladu s ustanoveními § 2201 o. z., § 2247 o. z. a § 2251 o.z. Žalovaná se ocitla v prodlení, je tedy povinna kromě dlužné částky ve výši 40 108 Kč uhradit žalobci také úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 590 Kč od 23. 9. 2023 do zaplacení, z částky 7 590 Kč od 23. 10. 2023 do zaplacení, z částky 7 590 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení a z částky 17 338 Kč od 23. 12. 2023 do zaplacení podle § 1970 o.z., přičemž výše úroku z prodlení byla určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení.11. Soud dále dospěl k závěru, že žaloba není důvodná co zaplacení záloh na služby ve výši 29 244 Kč za období od října 2023 do prosince 2023 a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 244 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení. Soud v této souvislosti uvádí, že žalobce se může domáhat po žalované zaplacení záloh na služby pouze do okamžiku, kdy má dojít k jejich vyúčtování, přičemž příslušenství v důsledku prodlení s úhradou záloh na služby se žalobce může domáhat pouze do okamžiku, kdy vznikla žalobci povinnost provést vyúčtování (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015).12. Soud se proto dále zabýval otázkou, k jakému dni měl žalobce v této právní věci povinnost provést řádné vyúčtování záloh na služby. V případě neuhrazených záloh na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně za období od října 2023 do prosince 2023 je nutné vycházet z ustanovení § 7 odst. 1 zákona o službách, neboť mezi účastníky nebyla uzavřena dohoda o jiném termínu provedení vyúčtování služeb. U žalobce byl zúčtovacím obdobím kalendářní rok a první den zúčtovacího období připadl na 1. ledna příslušného kalendářního roku. Žalobci tak vznikla zákonná povinnost provést vyúčtování do čtyř kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období (v tomto případě kalendářního roku), řádné vyúčtování záloh na služby za rok 2023 tedy měl žalobce provést do 30. 4. 2024. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. je pro rozhodnutí soudu rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Povinnost žalobce provést do 30. 4. 2024 řádné vyúčtování záloh na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně za období od října 2023 do prosince 2023 časově předchází vyhlášení tohoto rozsudku. Žalované proto nelze uložit k zaplacení zmíněné zálohy na služby, neboť žalobce se jich mohl domáhat pouze do okamžiku, kdy měl povinnost je vyúčtovat, tj. v tomto případě do dne 30. 4. 2024.13. Soud však v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a shora uvedeným rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015, žalobci přiznal nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 748 Kč od 23. 9. 2023 do 30. 4. 2024, z částky 9 748 Kč od 23. 10. 2023 do 30. 4. 2024 a z částky 9 748 Kč od 23. 11. 2023 do 30. 4. 2024, v důsledku prodlení žalované s úhradou zmíněných záloh na služby ve výši 9 748 Kč měsíčně za období od října 2023 do prosince 2023, ale pouze do dne, kdy vznikla žalobci povinnost tyto služby vyúčtovat, tedy do 30. 4. 2024. Ve zbývající části požadovaného příslušenství (tj. úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 244 Kč od 1. 5. 2024 do zaplacení) soud žalobu s ohledem na shora uvedené závěry zamítl.14. Soud pro úplnost dodává, že ohledně žalobcem požadované částky 9 748 Kč z titulu neuhrazené zálohy na služby za měsíc leden 2024 soud uvádí, že v tomto případě soud žalobci tuto částku přiznal, neboť povinnost provést řádné vyúčtování záloh na služby za rok 2024 má žalobce do dne 30. 4. 2025, tedy až po vyhlášení tohoto rozsudku, a žalobce se tedy vůči žalované může u soudu tohoto nároku úspěšně domáhat.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly. Žalobce byl částečně úspěšný na základě výroku I. tohoto rozsudku, žalovaná byla částečně úspěšná na základě výroku II. tohoto rozsudku a na základě usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 7. 2. 2024, č. j. EPR 13690/2024-5.