16 C 292/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne , datum, ve znění dodatků ze dne , datum, a ze dne , datum, . Na základě uvedené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši , částka, měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal celkem částku ve výši , částka, , přičemž žalobkyni dosud uhradil pouze částku ve výši , částka, .2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřil.3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci:4. Na základě úvěrové smlouvy ze dne , datum, ve znění dodatků ze dne , datum, a ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % sjednaného úvěrového limitu, tj. ve výši , částka, měsíčně splatných vždy do 20. dne příslušného měsíce s úrokem ve výši 16,90 % ročně. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu čerpal celkem částku ve výši , částka, , přičemž žalobkyni dosud uhradil pouze částku ve výši , částka, . Žalobkyně před podáním žaloby neúspěšně vyzvala žalovaného k úhradě zbývající dlužné částky. Z ničeho nevyplynulo, že by žalobkyně před poskytnutím částky , částka, žalovanému přezkoumala schopnost žalovaného uvedenou částku splatit.5. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi žalobkyní jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalovaného (tj. schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne , datum, , sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne , datum, a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.8. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný dosud uhradil na svůj dluh pouze částku , částka, . , adresa, 792,55 Kč (jako rozdíl shora uvedených částek) tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalovanému dne , datum, výzvu k úhradě dluhu, doručena žalovanému byla dne , datum, podle § 573 o.z., dne , datum, měl žalovaný plnit a ode dne , datum, je žalovaný v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z.9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , adresa, ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť v řízení převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.