22 C 147/2024-32 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o půjčce č. , číslo, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, v to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni i souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč, který představoval smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Celkovou částku ve výši 25 440 Kč se žalovaný zavázal uhradit v 53 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na 31. 10. 2008. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 4 640 Kč, která byla alokována na souhrnný poplatek. Ke dni 1. 11. 2008 činila dlužná jistina částku 15 000 Kč a dlužný souhrnný poplatek částku 5 800 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, společnosti , právnická osoba, . jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 1. 7. 2015. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Pohledávka za žalovaným vč. příslušenství byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, a to s účinností ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužného souhrnného poplatku ve výši 5 800 Kč a úroku z prodlení z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšen o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky odeslané žalovanému dne 25. 4. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o půjčce ze dne , datum, , smluvní podmínky Smlouvy o půjčce, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 vč. poštovního podacího archu ze dne 23. 7. 2015, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 vč. poštovního podacího archu ze dne 19. 9. 2018 a předžalobní výzvu ze dne 25. 4. 2024 vč. podacího lístku ze dne 26. 4. 2024.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázala zaplatit jistinu 15 000 Kč a souhrnný poplatek v částce 10 440 Kč, tedy celkem částku 25 440 Kč v 53 týdenních splátkách po 480 Kč. Žalovaný uhradil dosud předchůdkyni žalobkyně celkovou částku 4 640 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně s účinností od , datum, postoupena na společnost , právnická osoba, a následně s účinnosti od , datum, na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 23. 7. 2015, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě 10 dnů. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, žalovaný však od postoupení pohledávky již žalobkyni neuhradil ničeho.5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:6. Z uzavřené smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla půjčku v částce 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v 53 splátkách 25 440 Kč. Soud se musel nejprve zabývat posouzením platnosti takto uzavřené smlouvy. Postupoval podle již neúčinné právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb. (občanského zákoníku) s přihlédnutím k datu uzavření smlouvy. Předložená smlouva o půjčce svými znaky odkazuje na ustanovení § 657 občanského zákoníku v tehdejším znění. Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ustanovení § 658 odst. 1 téhož právního předpisu lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. V tomto případě soud dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami závazek ze smlouvy o půjčce podle citovaných zákonných ustanovení nevznikl. Nedošlo mezi nimi tudíž ani k poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná měla podle smlouvy za poskytnutí částky 15 000 Kč zaplatit tzv. souhrnný poplatek ve výši 10 440 Kč. Soud konstatuje, že poctivý a dobrověrný podnikatel nemohl v roce 2007 poskytnout plnění, jehož cena převyšuje jeho polovinu. Ještě přísněji lze smluvní vztah zhodnotit s přihlédnutím k poměru mezi poskytovatelem a spotřebitelem. Soud souhrnný poplatek hodnotí jako úrok v přepočtu na období jednoho roku ve výši 68,29 %. Proto dovodil, že ujednání o platbách nad rámec půjčené jistiny je v rozporu s dobrými mravy a je podle ustanovení § 39 občanského zákoníku v tehdejším znění neplatné. Ujednání o úrocích představuje neoddělitelnou část smlouvy o půjčce, když nelze pochybovat, že by předchůdkyně žalobkyně, podnikající na trhu spotřebitelských úvěrů, bez takového ujednání žádné peníze žalovanému neposkytla. Toto ujednání nelze v případě předchůdkyně žalobkyně oddělit od ostatního obsahu smlouvy, což plyne i z její povahy smlouvy adhezního typu. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy jako celku představovalo plnění žalovanému plnění z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle ustanovení § 451 tehdejšího občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se obohatil o částku 15 000 Kč, vrátila doposud 4 640 Kč, dluží 10 360 Kč. Podle ustanovení § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou. V této části zažalovaného nároku soud žalobě vyhověl.7. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 563 o.z. ve znění platném a účinném ke dni poskytnutí bezdůvodného obohacení, podle něhož není – li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem, nebo určená v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V tomto případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky datovaném 25. 6. 2015, prokazatelně odeslaném 23. 7. 2015 a to ve lhůtě 10 dnů. Z ustanovení § 573 o. z. vyplývá domněnka, že zásilka byla doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, to je 28. 7. 2015. Po uplynutí 10 denní lhůty poskytnutou žalobkyně se žalovaný dostal do prodlení. Podle ustanovení § 517 odst. 1 téhož o. z., má žalobkyně právo na úrok z prodlení. Jeho výši pak stanovila vláda svým nařízením č. 351/2013 Sb.8. Ve zbytku soud žalobu jako zcela nedůvodnou zamítl.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž soud při určování míry úspěchu a neúspěchu v řízení vycházel z celkové žalované částky vč. příslušenství.