22 C 74/2024-27 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 752 Kč s odůvodněním, že prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, poskytla dne , datum, žalované úvěr ve výši 7 000 Kč poté, co přezkoumala úvěruschopnost žalované a ověřila její totožnost prostřednictvím tzv. ověřovací platby ve výši 1 Kč z účtu žalované č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků na dálku. Žalovaná se dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“) zavázala zaplatit žalobkyně smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla každý měsíc, vždy nejpozději k 13. dni v měsíci, splácet úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána, v poslední upomínce ze dne 14. 7. 2023 byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 7. 2023 a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná byla upomínána i formou předžalobní upomínky ze dne 1. 12. 2023. Žalobkyně proto požaduje zaplacení částky 9 800 Kč, skládající se z nesplacené části jistiny ve výši 7 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p.m. za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč splatných dne 17. 7. 2023, to vše s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ode následujícího po dni splatnosti úvěru. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu sjednanou ve smlouvě ve výši 0,1% denně z jistiny za každý den prodlení, tedy od 18. 7. 2023 do odeslání předžalobní výzvy dne 1. 12. 2023 v kapitalizované výši 952 Kč. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby jej soud v části jistiny posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, na jejíž účet byla dlužná částka poukázána.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobkyně poskytla žalované dne , datum, částku 7 000 Kč na účet žalované č. , č. účtu, , částky i vlastnictví účtu žalovanou ověřil soud i dotazem u Komerční banky, a.s. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu 7 000 Kč kdykoliv v průběhu trvání smlouvy a dále, že sjednaný úrok ve výši 40 % p.m. bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Pro případ prodlení s vrácením poskytnutého plnění měla žalovaná povinnost zaplatit žalobkyni rovněž účelně vynaložené náklady žalobkyně, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1% denně z částky, ohledně které bude žalovaná v prodlení. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná neuhradila na úvěr ničeho. Dopisem ze dne 14. 7. 2023 byla žalovaná informován o zesplatnění úvěru a vyzvána k úhradě dlužné částky v celkové výši 22 117 Kč do 3 dnů od doručení dopisu, jehož odeslání však v řízení nebylo prokázáno. V předžalobní výzvě ze dne 1. 12. 2023 prokazatelně odeslané téhož dne byla žalovaná vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 23 495,41 Kč ve lhůtě tří dnů.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného úroku za poskytnutí úvěru, který činil 40 % p. m., což představuje roční úrokovou míru 480 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB ARAD – Systém datových řad. V době uzavření Smlouvy činila průměrná RPSN 9,93 % ročně a obvyklý úrok 9,45 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková míra 480 % ročně přesahuje obvyklý úrok více než padesátinásobně. Jednotlivá ujednání smluv o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého úroku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 7 000 Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o. z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované na účet částku ve výši 7 000 Kč, žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, částku 7 000 Kč tedy soud posoudil jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění ve lhůtě tří dnů prokazatelně v rámci předžalobní výzvy odeslané dne 1. 12. 2023, dne 6. 12. 2023 byla výzva žalované doručena podle § 573 o. z., do 11. 12. 2023 měla žalovaná plnit a od 12. 12. 2023 je v prodlení podle § 1 958 o. z. a žalobkyně má tedy od tohoto dne právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované (výrok I.).Zbývající nároky uplatněné žalobkyní soud zamítl, neboť vyplývají z neplatné smlouvy (výrok II.).O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 680,10 Kč, přičemž tato částka představuje 30,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65,1 % a úspěchu žalované v rozsahu 34,9 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 752 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.