23 C 125/2024-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení byl žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení částky ve výši 5 728,46 Kč s příslušenstvím z titulu žalovaným neuhrazené podmíněné slevy a služeb souvisejících se službami elektronických komunikací.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.4. Dne , datum, se žalobkyně a žalovaný písemně dohodli, že žalobkyně bude po dobu 24 měsíců žalovanému poskytovat (popř. mu přenechá k využití) základní a doplňkové služby elektronických komunikací a související služby, za což měl žalovaný řádně a v termínu uvedeném ve vyúčtování žalobkyně zaplatit účastníky sjednanou (popř. poskytovatelem třetích služeb stanovenou) cenu. V rámci žalobkyní poskytovaných služeb (popř. služeb přenechaných k využití) byly i tzv. služby třetích stran, konkrétně specifikované jako SMS platby, Audiotex, Premium SMS, dárcovské SMS/MMS a , Anonymizováno, , atd. Žalovaný byl, vyjma dalšího, vyzván k úhradě ceny jemu poskytnutých služeb třetích stran ve výši 3 311,22 Kč, a to do 20. 12. 2021. Žalovaný však cenu za žalobkyní poskytnuté (resp. přenechané mu k využití) služby třetích stran řádně a včas neuhradil, ani nezpochybnil správnost vyúčtování těchto cen, stejně tak jako nerozporoval skutečnost, že předmětné ceny žalobkyni dosud nebyly uhrazeny.5. Dále se žalobkyně a žalovaný dohodli na odevzdání zařízení Xiaomi Redmi Note 10S, 64 Gb, šedý, IMEI , Anonymizováno, , (dále jen „koncové zařízení“), včetně závazku žalobkyně, že umožní, aby koncové zařízení žalovanému patřilo, kdy naproti tomu se žalovaný zavázal koncové zařízení převzít a zaplatit za ně žalobkyni částku 5 999 Kč, kdy ve výši 3 000 Kč, a to pod podmínkou řádného plnění povinností žalovaného vyplývajících z předmětné dohody, mezi které rovněž náležela podmínka dodržení sjednané doby trvání této dohody, byla žalovanému poskytnuta sleva. Dále soud zjistil, že si žalobkyně vyhradila právo ukončit jakoukoliv dohodu s žalovaným, neuhradí-li tento řádně a včas jakékoliv vyúčtování žalobkyně (resp. cenu v tomto vyúčtování uvedenou) a pokud žalovaný neuhradí řádně a včas jakákoliv svá další peněžitá plnění vůči žalobkyni po dobu delší než 90 dnů, popř. neuhradí-li žalovaný řádně a včas konkrétní vyúčtování (resp. cenu v tomto vyúčtování uvedenou), a to ani v náhradním termínu, který žalobkyně žalovanému stanovila. S ohledem na výše popsanou skutečnost, a sice že žalovaný až doposud neuhradil cenu žalobkyní poskytnutého plnění, žalobkyně proto předmětnou dohodu s žalovaným ke dni 17. 3. 2023 ukončila a vyzvala žalovaného k úhradě podmíněné slevy za koncové zařízení, a to do 16. 5. 2023. Z ničeho nevyplynulo, že by žalovaný do dne vyhlášení rozsudku v souvislosti s předmětným nárokem cokoliv uhradil.6. Po právní stránce soud postupoval podle § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 548 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze vznik, změnu nebo zánik práv vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Podmínka je odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. Podle § 1746 odst. 2 o. z. platí, že strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlený odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1998 o. z. lze závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 2079 odst. 1 o. z. platí, že kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.7. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci k projednání předmětné věci. V daném případě bylo nutné posoudit, zda se jedná o spor vycházející z ustanovení zákona o elektronických komunikacích, neboť žalobkyně je právnickou osobou poskytující služby právě v oboru elektronických komunikací. Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřené mezi účastníky sice podléhají zákonné úpravě obsažené v § 63 a násl. zákona o elektronických komunikacích, a tedy přezkumu Českého telekomunikačního úřadu, který na základě § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích rozhoduje spory mezi osobami vykonávajícími komunikační činnost ve smyslu § 7 citovaného zákona na straně jedné a účastníky, popřípadě uživateli takových služeb na straně druhé, avšak pokud jde o služby elektronických komunikací, k jejichž využívání je oprávněna na základě dříve uzavřené smlouvy a které žalobkyně sama aktivně neposkytuje, ale pouze je žalovanému přenechává k jejich dalšímu využití, nejedná se o poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu shora citovaného zákona, nýbrž o určitý typ smlouvy nepojmenované (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2213/2013), která podléhá přezkumu v civilním soudnictví. S ohledem na výše uvedené soud proto uzavřel, že má pravomoc ve věci rozhodnout. Obdobný závěr je třeba učinit rovněž ve vztahu k další z účastníky uzavřené smlouvě, a sice smlouvě kupní.8. Účastníci mezi sebou uzavřeli tzv. smíšené smlouvy, tj. smlouvy obsahující několik dílčích smluvních typů, mezi kterými byla smlouva kupní (§ 2079 a násl. o. z.) rovněž smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací a služeb souvisejících, včetně již zmiňované smlouvy o poskytování služeb třetích stran, tedy smlouvy nepojmenované (§ 1746 odst. 2 o. z.). Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat či přenechat k využití žalovanému služby elektronické komunikace a další doplňkové služby včetně služeb třetích stran. Žalovanému naproti tomu vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni za mu poskytnuté plnění sjednanou či v případě služeb třetích stran těmito třetími stranami stanovenou cenu. Z citované právní úpravy a závěru o skutkovém stavu vyplývá, že ačkoliv žalobkyně všechny svoje výše uvedené povinnosti splnila, žalovaný svoji povinnost uhradit žalobkyni služby třetích stran ve výši ve výši 3 311,22 Kč se splatností do 20. 12. 2021 nesplnil (§ 1958 o. z.). Soud proto žalovaného k úhradě této ceny zavázal svým rozhodnutím, a to včetně úhrady úroku z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 15 % ročně z částky 3 311,22 Kč (v souladu s návrhem žalobkyně) od 17. 5. 2023 do zaplacení (§ 1968 o. z., § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).9. Dále soud uvádí, že pro případ porušení předmětných povinností žalovaného byla mezi žalobkyní a žalovaným sjednána možnost výpovědi shora specifikovaných smluv ze strany žalobkyně a z ní plynoucí možnost aplikace rozvazovací podmínky, jejímž důsledkem byla povinnost žalovaného na základě vyúčtování žalobkyně uhradit kupní cenu koncového zařízení ve výši nezahrnující podmíněnou slevu. V důsledku porušení povinností žalovaného uhradit cenu žalobkyní poskytnutého plnění řádně a včas (tak jak je v podrobnostech uvedeno výše) byly předmětné účastníky uzavřené smlouvy žalobkyní vypovězeny a žalovanému byla v soula